John B. Taylor: Kalifornie je americké Řecko

| Lukáš Kovanda

JOHN TAYLOR, profesor Stanfordské univerzity a ekonomický rádce guvernéra Schwarzeneggera, říká: "Vláda využívá krizi jako záminku. Výrazná inflace nakonec stejně přijde."

John B. Taylor

Jste ekonomickým rádcem kalifornského guvernéra Arnolda Schwarzeneggera. Může si vysoce zadlužená Kalifornie vzít nějaké poučení z dluhové krize, jež právě probíhá v Evropě?

John B. Taylor (JBT): Ano, určitě. Myslím, že celé Spojené státy by se měly poučit. Ostatně, americká veřejnost už si začíná uvědomovat, že zadlužení celé země je značné. Lidé sledují, co se děje v Evropě, a jsou z toho znepokojeni. Americká vláda však stále odolává. Jakoby se jí to zatím příliš netýkalo.

A co situace v samotné Kalifornii? Lepší se to alespoň trochu?

JBT: Moc ne. V dobrých časech se holt utrácelo příliš mnoho a nyní, v těžkých časech, je obtížné ony výdaje nějak omezovat. Kalifornská ekonomika je na tom opravdu špatně, nezaměstnanost je vyšší, než kolik činí celonárodní průměr. Propad nemovitostního trhu ji zasáhl opravdu těžce. Je nyní zásadní vzít si poučení z případu Řecka, kde se jasně ukázalo, že země, jež neprovádí dobrou fiskální politiku, bude potrestána.

Je evropská dluhová krize pro globální ekonomiku podobnou hrozbou jako krize amerických bank z doby před dvěma lety?

JBT: Ne. Mohla by, kdyby se věci dále vymkly z rukou, ale v tuto chvíli tomu tak není. Některé banky ve Francii či Německu stále drží značné množství řeckého dluhu, přičemž Řecko může v jistém okamžiku přestat být schopno tento dluh obsluhovat, bude jej muset restrukturalizovat. To by se vážně dotklo ziskovosti německých a francouzských bank. Ale právě teď tato hrozba není akutní.

Jak hodnotíte postup Evropské centrální banky (ECB) během dluhové krize?

Taylorovo pravidlo

"Někdy si říkám, kdyby se tak tohle pravidlo nejmenovalo po mně," říká Taylor. "Ztrácím tím v diskusích o něm punc objektivity." Taylorovo pravidlo, jež poprvé navrhl před sedmnácti lety, je v současnosti základním zaklínadlem ekonomů. Udává totiž, jaké sazby by měly centrální banky nastavit v závislosti na velikosti odchylky cílované a skutečné inflace a potenciálního a skutečného hrubého domácího produktu. "Vždy zdůrazňuji, že to pravidlo není empirický odhad, je to doporučení, co by centrální banky měly dělat," říká Taylor, jenž zásadní příčinu krize vidí v tom, že americká centrální banka se po roce 2001 - po několika desetiletích - od Taylorova pravidla odchýlila a nastavila úrokové sazby nižší, než by mu odpovídaly. To prý následně výrazně přifouklo realitní bublinu, jejíž splasknutí v roce 2007 odstartovalo ničivou finanční krizi.

JBT: Nouzové odkupování dluhu není dle mého názoru to, co by centrální banka měla dělat. To je úplně jiný typ aktivity, jenž s centrálním bankovnictvím jako takovým nesouvisí. ECB také nakonec učinila věci, o nichž předtím prohlásila, že je dělat nebude. Tím myslím, že z pohledu trhů ztratila část své důvěryhodnosti. Snad se ji podaří získat ztracenou reputaci zpět.

Jsou klíčové úrokové sazby, jež ECB aktuálně drží, v souladu s Taylorovým pravidlem (viz níže Taylorovo pravidlo)?

JBT: Myslím, že docela ano, ale nevypočítávám pro každý okamžik, pro každý moment, na kolik se ta či ona země nebo region od pravidla odchylují.

A co sazby stanovené nyní Fedem, americkou centrální bankou? Ty teď "sedí"?

JBT: Ty jsou dle mého názoru správné. Pohybují se kolem nuly, což není daleko od toho, co říká Taylorovo pravidlo. Když se ekonomika dostatečně vzchopí či když vzrostou inflační tlaky, bude samozřejmě třeba sazby zvednout.

reklama
reklama