Realitní akcie jako přirozená ochrana proti inflaci

| Martin Svoboda

Zda je finanční a ekonomická krize plně zažehnána, se teprve ukáže. Jisté je, že miliardové konjunkturální programy a podpůrná opatření se výrazně "opotřebovávají". Krize přitom účinkovala podobně jako "urychlovač požáru", který v plné nahotě ukázal výrazné strukturální problémy v některých zemích.

Spotřebitelská inflace v eurozóně

Podíváme-li se pouze na eurozónu, profiluje se dvoutřídní společnost. V klíčových oblastech ekonomika zabírá, naproti tomu na periferii maximálně vzkvétá stávková kultura. Věčně ale nemohou zůstat úrokové sazby na tak nízké hladině. Obavou zůstává, že Evropská centrální banka (ECB) bude příliš dlouho realizovat expanzivní měnovou politiku, aby ochránila státy jako Řecko a další podobné.

To však vede k riziku výrazně se zvyšující inflace. Euroskeptici jsou o takovém inflačním scénáři přesvědčeni. ECB obětovala v poslední době viditelně svou nezávislost a nechala se politicky manipulovat – přičemž přetékající státní výdaje se spolufinancovaly výkupem emitovaných státních dluhopisů. Zde se krátkodobě ukázal pozitivní účinek. Důvěra v centrální banku a tím i ve finanční systém ale závisí na tom, jak je možné tato opatření následně korigovat.

Možnosti oddlužení

Na tomto pozadí je oprávněná otázka, jak chtějí jednotlivé státy zredukovat své rekordní hory dluhů. V zásadě existuje více možností: ta nejlepší by samozřejmě byla, že se dostaví adekvátní hospodářský růst, který povede k vyšším daňovým příjmům. Takový výrazný boom je ale ve vysoce rozvinutých zemích těžko představitelný. A asi nejhorším řešením by byl státní bankrot, jaký v poslední době prožila Argentina nebo Rusko. Této cesty se vyhnulo za pomoci všech prostředků Řecko – i kvůli oprávněnému strachu z dominového efektu v eurozóně.

Dalším řešením by bylo něco jako vyrovnávací platby. Státy jako je Německo by slabým členům eurozóny dopomohly k výhodným podmínkám na kapitálovém trhu hlavně tím, že poskytnou záruky. Odhlédneme-li od politického odporu, pak by měl takový postup za následek pouhé přerozdělení dluhů. Celkový problém zadlužení se takto nedá vyřešit. Podtrženo sečteno, jistý inflační vývoj se proto zdá být nevyhnutelný.

Zadlužení je celosvětový problém

Také v USA to nevypadá o mnoho lépe. Stát Kalifornie stojí například na pokraji finančního kolapsu. Nelze se divit, že americká centrální banka upravuje nákupní program obligací "chudobných" emitentů. Volné peníze centrální banky by měly na příště být investovány především do veřejných obligací.

To je "licence" pro další zvýšení zadlužení a lze na to pohlížet poměrně kriticky – výše zadlužení v USA je s 82,9 procenta HDP totiž dokonce vyšší než stejný ukazatel v eurozóně, kde dosahuje 79 procent. Ale co to znamená oproti jiným: mezi vyspělými průmyslovými zeměmi je smutným lídrem Japonsko s kvótou ve výši 189,8 procenta.

Inflace se opět zvedá

Navzdory masivně rostoucí likviditě finanční systém dosud cenový tlak nepocítil. V červnu byly spotřebitelské ceny v eurozóně jen o 1,4 procenta vyšší než v předchozím roce. Důvodem pro tento rozdíl je, že banky nemohou likviditu, která je k dispozici, multiplikovat přes vlastní úvěrový systém.

Poptávka po úvěrech především ze soukromé sféry nadále pokulhává. Vzhledem postupně rostoucí konjunktuře se však jeví být otázkou času, než se opět začne investovat. Pak bude růst i objem poskytovaných úvěrů a inflační spirála se začne točit.

reklama
reklama