Michael Spence: Roubini rád straší lidi

| Lukáš Kovanda

MICHAEL SPENCE, laureát Nobelovy ceny za ekonomii, říká: "Roubini je nyní slavný, neboť se prostě trefil. Je to střelec. Úplný obrázek toho, co přijde s krizí, však neviděl nikdo."

Michael Spence

Krize nyní dopadá těžce i na eurozónu. Je pro Českou republiku výhodnější euro přijmout, nebo naopak zůstat mimo měnovou unii?

Michael Spence (MS): Základní odpověď zní: ano, doporučuji přijetí. Ale nyní bych pravděpodobně vyčkával. Po nějakém čase bude jasnější, jaký ten takzvaný "nový normál" - pokrizový stav ekonomiky, s odlišným institucionálním uspořádáním - bude. Česká republika by se též měla vyvarovat toho, aby vstoupila do eurozóny v nějakém, z hlediska její konkurenceschopnosti nevýhodném období. Je třeba se hlavně vystříhat vstupu, jenž by musel být následován vynucenou deflací. Protože když není možnosti devalvace a inflace, pak zemi, jež chce získat zpět ucházející konkurenceschopnost, nezbývá nic jiného než rozsáhlá a bolestivá deflace. Zkrátka, abych to shrnul, pro relativně malé země dává členství v eurozóně určitě smysl - dlouhodobé přínosy převýší náklady. Byl bych však velmi opatrný, co se týče načasování a co se týče podmínek vstupu - zejména nastavení směnných kursů v předvstupním mechanismu.

V souvislosti s krizí zmiňujete proces deglobalizace, čímž míníte ústup od otevřených trhů směrem k ochranářství a protekcionismu. Probíhá již?

MS: Když mluvím o deglobalizaci, myslím tím spíše jen její určité prvky. Hlavně zvýšené riziko určitého širšího ústupu od otevřenosti globálních trhů tak, jak ji známe z předkrizových let.

Ranou globalizaci druhé půle devatenáctého století zarazila prvního světová válka. Hrozí nyní něco podobného?

MS: Nemyslím si, že dojde ke zvrácení celého procesu globalizace. Panuje velmi obecná shoda na tom, jak zásadní otevřenost je a čeho všeho bylo v posledních padesáti letech otevřením globálních trhů dosaženo. Hospodářské programy jednotlivých zemí budou nyní jistě více zaměřeny "dovnitř", nikoli "navenek", ale to trend globalizace nijak dramaticky nezvrátí. Nebude to jako ono historické období, na něž narážíte. Tehdy se trend zcela zvrátil, došlo k celkovému odklonu od nastoupené cesty - vystavěním značných bariér obchodu.

Něco jako konec globalizace tedy neočekáváte?

MS: Ne. Spíše bych to nyní viděl na zpomalení toho procesu, které nějaký čas potrvá. Myslím, že kvůli krizi převládá teď širší povědomí o tom, že globalizace má také svá rizika, ne jen přínosy. Rizika vyvěrají částečně z vyšší propojenosti jednotlivých ekonomik a částečně z relativní nezralosti globálních vlád a mechanismů globální ekonomické správy. Došlo sice k rozšíření skupiny G7 na G20, ale to je jen poměrně nedávný krok.

Domníváte se, že z dlouhodobé perspektivy bude třeba nějaké globální ekonomické vlády?

MS: Ano, pravděpodobně. Tak silně bych to ovšem neformuloval. Je třeba nějakých mechanismů, které umožní efektivní rozhodování a volbu postupů na nadnárodní úrovni. Prostě cosi na způsob skupiny G20, v jejímž rámci se scházejí hlavy států, rozhodují, co dál, nastavují priority. Už nyní se to děje, což je dle mého velmi důležité. Vlády totiž mají v krizích a v obdobích, kdy jsou trhy rozkolísány, sklony k tomu, aby činily spíše unilaterální (jednostranně zaměřené na vlastní zemi, pozn. red.) kroky, jimiž své země zamýšlí před ekonomickým útlumem chránit. Ale tento unilateralismus je právě oním prvkem deglobalizace.

reklama
reklama