Monetizace amerického vládního dluhu: Jak je to doopravdy?

| Jan Kaška

S nedávným prohlášením Bena Bernankeho o reinvesticích prostředků z hypotečních dluhopisů do vládních dluhopisů se objevilo opět mnoho spekulací, zda kroky Fedu budou inflační a zda bude vládní dluh monetizován. Jelikož toto téma je obklopeno celou řadou nejasností a omylů, cítíme jako důležité uvést věci na pravou míru.

Ben Bernanke

Monetizace dluhu probíhá tehdy, pokud vláda nesplácí svůj dluh prostřednictvím zvýšeného zdanění občanů a firem, ale namísto toho tiskne nové peníze. V moderním pojetí tak dochází k případu, kdy centrální banka nastálo vykoupí od komerčních bank vládní dluhopisy a vytvoří tak nové bankovní rezervy (připíše bankám na účet nově vytvořené peníze).

Proběhla skutečně monetizace dluhu?

Zhruba před rokem Ben Bernanke prohlásil, že Fed nepřistoupí k monetizaci dluhu. Stejně tak se vyjádřil i prezident federální rezervní banky v New Yorku William Dudley. Máme jim věřit? Podívejme se, co se opravdu stalo a co se děje.

Do roku 2008 existoval téměř identický vztah mezi množstvím vládních dluhopisů držených Fedem a množstvím mincí a papírových bankovek v oběhu. Princip funguje zhruba takto: S růstem světové ekonomiky a dolarizací světového obchodu banky poptávají od Fedu stále více dolarů, aby je mohly poskytnout svým zákazníkům. Fed tedy poskytne bankám dodatečné množství fyzických dolarů a odepíše tuto částku z rezerv, které komerční banky u Fedu udržují (z jejich vlastního bankovního účtu u Fedu).

Fed, vztah peněz v oběhu a vládních dluhopisů držených Fedem

Aby Fed v minulosti zachoval úrokovou sazbu, musel doplnit nové rezervy do bankovního systému (jinak by příliš málo rezerv tlačilo na růst úroků, neboť nedostatečná nabídka peněz zvyšuje jejich cenu, tj. úrok). Fed toto doplnění rezerv a likvidy provedl skrze odkup vládních dluhopisů od komerčních bank. Takto je dosaženo velmi úzkého vztahu mezi oběživem a dluhopisy drženými Fedem (jak vidíme na grafu, mezi lety 1997 a 2007 byl tento vztah cca 1:1, červená a modrá řada).

V praxi je držení vládních dluhopisů pro centrální bankou formou ražebného, To je pozitivní rozdíl mezi náklady na tvorbu peněz (téměř nulové) a výnosem z držení vládních dluhopisů. Obecně platí, že při růstu ekonomiky je zapotřebí více peněz pro platební styk, nové peníze tedy nejsou určeny pro splácení vládních dluhů, nýbrž pro hladké fungování platebního styku a potřeb ekonomiky.

Jak je rovněž vidět na grafu, v roce 2008 došlo k problémům na trhu s hypotékami. Aby Fed tento trh podpořil, začal prodávat vládní dluhopisy ve své držbě a namísto nich nakupovat privátní hypoteční dluhopisy. Ke konci roku 2009 tak Fed mohl nakoupit dalších zhruba 400 miliard vládních dluhopisů a stále by nemonetizoval vládní dluh.

Jaká je současná situace?

Fed drží ve své rozvaze kromě ostatních drobných položek zhruba 1 100 miliard hypotečních dluhopisů, 150 miliard dluhu vůči Fannie Mae a Freddie Mac a 780 miliard vládních dluhopisů. Jelikož agentury Fannie i Freddie byly znárodněny, jejich dluhy jsou součástí veřejného sektoru. A neboť i Fed je v konečném důsledku součástí vlády, pak držení jakéhokoliv vládního dluhu centrální bankou (nejenom vládních dluhopisů, ale i zmíněných znárodněných Fannie a Freddie), představuje pro vládu dluh vůči sobě samé.

Na grafu tedy při porovnání peněz v oběhu a celkových pohledávek za vládou vidíme, že Fed nákupy vládních dluhopisů nepřekračuje množství fyzických peněz v oběhu, tedy nemonetizuje vládní dluh. Je důležité říci, že máme na mysli zejména fyzické množství peněz v oběhu potřebných pro reálnou ekonomiku. Samozřejmě, že by Fed mohl vytisknout fyzické peníze a za ně nakupovat dluhopisy, ale z grafu rovněž vidíme, že růst množství reálných peněz nepřekračuje trend, a tedy ani reálnou potřebu pro operace v ekonomice.

reklama
reklama