Lobbistická bouře nad českou energetikou

| Vratislav Ludvík

Pokud bychom chtěli sílu energetické lobbistické vichřice posuzovat podle Beaufortovy stupnice, museli bychom sáhnout k některé z nejvyšších kategorií – nejspíše k orkánu. Silnější je v našich poměrech snad pouze lobby majitelů kasin a jiných druhů lidové zábavy; to je ovšem poněkud silnější káva.

Temelín

Účinnost lobbingu je přímo úměrná rozsahu a hloubce změn státních dokumentů, učiněných nad rámec selského rozumu či vnějších, například evropských pravidel. Téměř čítankovým vzorem je vývoj státní energetické politiky, jejíž název v posledních letech zmutoval do podoby státní energetické koncepce.

Vzpomínka na dobu gründerskou

Na počátku 90. let stál před státními orgány úkol nahradit dlouhodobý plán rozvoje energetiky (určený tunami vytěženého uhlí, kapacitami jaderných elektráren, megawatty vyrobené elektřiny či kubíky plynu) něčím, co by lépe odpovídalo obnově normálního hospodářského systému. Proto byl hlavní důraz kladen na restrukturalizaci energetického průmyslu a pravidla pro jeho privatizaci. Jakkoli již tehdy vznikaly ojedinělé snahy dosáhnout určitých výhod – vzpomeňme privatizaci malých vodních elektráren či plníren lahví propan-butanu – celkový názor na další postup byl formulován státem bez přímého vlivu vnějších nátlakových skupin.

Tato gründerská doba však byla záhy vystřídána standardem "pádícího" kapitalismu, tedy formováním zájmových skupin, snažících se protlačit vlastní podnikatelské zájmy do vznikající energetické legislativy. Vzhledem k tomu, že v České republice nebyla známa, natož formulována pravidla pro aktivity lobby, vznikla poněkud (pro silnější povahy) úsměvná situace, kdy se působnost lobby projevovala napříč politickým spektrem, nedbajíc o stranické legitimace oslovených. Za této situace byly vládou i parlamentem formulovány první varianty "oficiálních" představ o naší energetické budoucnosti.

Setrvačná mantra

Asi nejsilnější "nátlaková" skupina se soustředila okolo akciové společnosti ČEZ. Napomohl tomu především fakt, že stát si ve společnosti zachoval majoritní podíl; jaká to příležitost vtáhnout politiky přímo do svých struktur tak, aby byli ochotni hájit firemní zájmy!

Zdar tohoto počinu se projevil nejen při prosazování "jaderné" politiky, ale například také v podpoře teplárenství. Neměli bychom zapomínat, že původně bylo teplárenství součástí "velkého" ČEZu. Setrvačnost letitých vztahů je věru silnou motivací.

Jedná se totiž o boj s největším konkurentem – zemním plynem. Již před třiceti lety se PR tehdejšího ČEZu podařilo "vtlouci" do hlavy novinářům i laické veřejnosti mantru: "Uhlí v elektrárnách sice produkuje oxid siřičitý, co ničí ovzduší, ale zemní plyn zase produkuje stejně škodlivé NOx." Snadno zjistitelný fakt, že zemní plyn produkuje pouze "noxy", a to v porovnání se všemi ostatními palivy včetně uhlí naprosto nejméně, byl cudně zamlčen. Pokud tedy se vás někdo zeptá na škodlivé noxy zemního plynu, žeňte ho potěhem!

  • 1
  • 2
reklama
reklama