Evropa se nám rozpadá před očima. Proč ECB ještě váhá?

| redakce

Obrovský stát sociálního blahobytu nemá prostředky na financování svých potřeb - to je hlavní problém Evropy. V takové chvíli většinou vlády (jejichž financování prostřednictvím trhů přestane být únosné, neboť jsou pro investory příliš rizikové) udeří na svou centrální banku. Ta v jejich zajetí většinou musí zafungovat jako tzv. věřitel poslední instance. Centrální banka jako jediná může takovou situaci vyřešit, má totiž neomezenou možnost financování nově natištěnými penězi. ECB se však k financování vlád staví i přes hrozící rozpad eurozóny odmítavě, investory odkazuje na politiky národních vlád.

V eurozóně byl vytvořen systém, v němž se centrální banka může od přímého financování jednotlivých vlád distancovat. Paradoxně vlády dlouhou dobu financovala nepřímo - bankám dodávala za výhodných podmínek likviditu a stanovila regulační opatření, která preferovala "méně rizikové" vládní bondy. V důsledku toho vedla evropské banky k tomu, že své rozvahy zahltily dluhopisy členských států.

Miliardy ve vzduchu: Takhle si banky posílají peníze během krize

S tím, jak vládám došly peníze, se i mnohé banky dostaly do úzkých. Vzhlížejí nyní k ECB jakožto k věřiteli poslední instance. Ta však na rozdíl od ostatních centrálních bank ani v takovémto případě kohoutky otevřít nechce a odkazuje na to, že problém mají vyřešit vlády.

Ano, za problém skutečně mohou vlády, a proto by ho, i navzdory veřejnému odporu osekat stát sociálního blahobytu, měly řešit ony. Určitě by prostor pro úspory našly. Na druhou stranu aktuálně nastavený evropský systém je neudržitelný a bez zásahu ECB odsouzený ke kolapsu.

Pokud je tedy všeobecnou snahou udržet eurozónu pospolu, je dnes poněkud nepochopitelný postoj ECB, zejména její odstup, když přijde na financování vlád. ECB totiž neoperuje v politickém vakuu.

  • 1
  • 2
reklama
reklama