Vladimír Dlouhý: Druhá vlna recese je reálným nebezpečím

| Lukáš Kovanda

Exministr průmyslu a nynější poradce banky Goldman Sachs VLADIMÍR DLOUHÝ varuje: příchod druhé recese je reálným nebezpečím. "Lidé si musejí utahovat opasky. Co pak udělá člověk, který žije z podpory nebo z 15 tisíc měsíčně? Začne si myslet, že je korupce normální."

Vladimír Dlouhý

Vždy jsem vás vnímal jako člověka, který má stejně blízko jak k táboru stoupenců Václava Havla, tak k příznivcům Václava Klause.

Opravdu, asi jsem byl vždy vnímán jako někdo uprostřed. Byl jsem členem Klausovy vlády a ODA mně vytýkala příliš malou vzpurnost vůči tehdejšímu premiérovi. ODS a Václav Klaus sám mně zase vytýkali přílišnou otevřenost k tomu druhému křídlu. Pro mě osobně to bylo nepříjemné, neboť jsem byl za někoho, kdo je možná zdatný v komunikaci s veřejností, případně slušný manažer ministerstva, ale není dobrý politik z hlediska jednoznačného tahu na branku.

Nemáte pocit, že nyní – například v souvislosti s děním kolem pana Bátory – se střety zmíněných táborů polarizují?

Osobní rovina této polarizace začíná být ohlazena věkem. Navíc v souvislosti s událostmi u nás i ve světě se v Česku začíná profilovat více názorových skupin než ty dvě spojené s oběma prezidenty, a mezi těmito skupinami to opravdu začíná jiskřit. Polarizaci navíc podporují média, protože dělá hezké titulky a prodává je.

Velmi debatovaným tématem je korupce. Klausovi odpůrci si stěžují, že Hrad korupci bagatelizuje.

Trochu ztrácím přehled, co je Václav Klaus, a co je Hrad. Nechce se mi věřit, že by některé výroky lidí kolem něho, jeho nejbližších spolupracovníků, byly jeho názory.

Co konkrétně myslíte?

Rozruch kolem pana Bátory je docela ilustrativní. Rozlišme formu a obsah: Bátora něco řekl, média i intelektuální elitáři se do něho pustili hlava nehlava a prezident správně připomněl, že každý má právo na svůj osobní názor. Druhá věc je, co pan Bátora říká a představuje. On a jeho politická iniciativa, ale podobně i třeba snahy paní Bobošíkové, jsou reakcí na vývoj evropské společnosti, a v tomto Bátora a Bobošíková nejsou zdaleka jen českou specialitou.

Všude v Evropě čím dále více lidem vadí to, co až donedávna bylo považováno za nedotknutelné principy našeho života: otevřená, multikulturní společnost, práva menšin, právo na bohaté sociální zajištění a mnoho dalších věcí. Toho využijí lidé s politickými ambicemi a – někdy spíše aby zaujali a získali voliče, než že by to byl jejich názor – zaujímají vyhrocená, radikální stanoviska.

Dobře, Bátora, to ale není přímo Hrad.

Problém je pak v tom, když tyto zatím jen okrajové politické tlaky podpoří – a ještě vyhrotí – Petr Hájek nebo Ladislav Jakl, tedy nejbližší prezidentovi spolupracovníci, a sám prezident řekne "A" - tedy Bátora má právo na svůj názor -, ale neřekne "B" - zda s ním souhlasí, nebo ne. Takže to vyznělo jako podpora Bátory. A navíc, když něco prohlásí prezident, tak to má úplně jinou váhu, než když to řekne politolog nebo sociolog.

reklama
reklama