Špatná úvaha: Ne eurozóna jako celek, ale evropské země potřebují fiskální reformy

| redakce

Poslední dohoda eurozóny z nedávného summitu je dvojnásobné selhání, napsal pro Wall Street Journal Martin Feldstein, profesor Harvardovy univerzity a bývalý šéf ekonomických poradců Ronalda Reagana. Zaprvé se na něm nepodařilo Evropskou unii politicky integrovat, což byl základní cíl kancléřky Angely Merkelové, a zadruhé se na nevyřešily momentální problémy členských zemí, které se kvůli vysokým úrokům přestávají být schopny financovat na trzích.

Merkelová, Sarkozy a Cameron

Za pozitivní výsledek summitu lze považovat příslib zavedení automatických sankcí a zakotvení pravidla vyrovnaného rozpočtu do ústav členských zemí eurozóny (když strukturální schodek překročí 0,5 % HDP, nastoupí nápravná opatření, a pokud převýší aktuální deficit 3 % HDP, budou následovat penalizace). Tato změna by měla být zakotvena do evropských smluv.

Vzhledem k nesouhlasnému postoji Velké Británie a váhání zemí mimo měnovou unii budou tato pravidla platit zatím jen pro 17 zemí eurozóny. Vymahatelnost plnění dohody ze strany EU bude možná jedině v případě přepsání evropských smluv.

Vzhledem k absenci vymáhacího mechanismu bude účinnost dodatku prakticky nulová, podobně jako u dřívějšího Paktu stability a růstu, jehož cíle byly totožné a při porušování něhož mělo rovněž docházet k sankcím. Jak si všichni dobře pamatují, netrvalo to dlouho a pravidla v něm stanovená začaly porušovat Německo a Francie.

Nikoho ovšem nemusí mrzet, kdyby zůstaly snahy Angely Merkelové, Nicolase Sarkozyho a prezidenta Evropské unie Hermana van Rompuye o fiskální integraci neúspěšné. Ke snížení úrokových sazeb ze státních dluhopisů periferních ekonomik je totiž zapotřebí především aktivity samotných států.

Situace Itálie není bezvýchodná

Itálie má naději získat zpět důvěru investorů. Má totiž přesvědčivou dlouhodobou fiskální vizi. Její deficit je nyní pod 4 % HDP a díky dalším škrtům nové vlády Maria Montiho by se podle odhadů MMF mohl stát vyrovnaným už v roce 2013. Přestože je pravděpodobné, že úsporná opatření se krátkodobě podepíšou na HDP a mohou v blízké době vyvolat navýšení deficitu, připravená změna italského penzijního systému ušetří ohromné sumy a přispěje k sestupnému trendu zadlužení země.

Pokud se navíc podaří zavést změny v zákoníku práce a investiční pobídky, tempo růstu HDP se zvedne až na 2 % ročně. Italský poměr dluhu k HDP by mohl klesnout pod 60 % za méně než 15 let.

Evropští politici dělají chybu, když tvrdí, že je potřeba zabránit bankrotu Řecka, aby se nákaza nešířila do Itálie a Španělska. Takové výroky zbytečně vyvolávají nedůvěru investorů v ostatní členské země.

Řecko má schodek rozpočtu 9 % HDP, deficit běžného účtu 8 % a HDP klesá o více než 5 % ročně. Není perspektiva, že by dokázalo dostatečně rychle dostat pod kontrolu veřejné finance a přilákat zahraniční investory.

  • 1
  • 2
reklama
reklama