Německo a Francie chtějí trestat. Když ECB dá, bude koho

| Jan Bureš

Berlín a Paříž chtějí automatické sankce pro rozpočtové hříšníky a rychlejší ustavení stálého záchranného fondu (ESM). Jde o další krok správným směrem, který však sám o sobě nestačí. V tuto chvíli rozpočtová pravidla dodržuje ani ne třetina členů a zavedení automatických trestů nic neřeší.

Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy

Ne vždy je navíc na vině nedisciplinovanost národní vlády - ve Španělsku a v Irsku před krizí hospodařily vlády s výraznými přebytky a nízkým dluhem. Jejich problémy souvisely s rozjížděním dluhové spirály v ostatních sektorech ekonomiky (domácnosti, developeři a banky).

Dalším problematickým bodem je to, jak do budoucna nastavit dělící čáru mezi nesolventními zeměmi a těmi, které mají pouze dočasné likviditní potíže (problémy se sháněním peněz za rozumnou cenu). Německo v tomto směru udělalo ústupek - již nepožaduje, aby nový záchranný fond měl v sobě automaticky zabudován mechanismus stálých bankrotů.

Obě největší země se rozhodly vyhlásit Řecko za výjimečný případ a všechny ostatní země budou tlačit do splacení všech dluhů. Avšak v případě Portugalska se jim to nemusí povést a absence stálého mechanismu pro řízení bankrotů může trhy udržovat v nervozitě.

V neposlední řadě je bezesporu správným krokem urychlit přípravy nového záchranného fondu, protože mechanismus vzájemných záruk prostřednictvím eurovalu je v tuto chvíli v zásadě mrtvým projektem. Z hlediska akceschopnosti fondu je také příznivou zprávou pro investory, že se politika fondu bude řídit kvalifikovanou 85% většinou, Slováci s Finy tak jednoduše ztratí blokační menšinu.

  • 1
  • 2
reklama
reklama