Axel Leijonhufvud: Wall Street ničí USA i kapitalismus

| Lukáš Kovanda

AXEL LEIJONHUFVUD, původem švédský profesor ekonomie, říká: "Je pravděpodobné, že se budeme na současnou krizi zpětně dívat jako na tu, která svět zásadně proměnila."

Axel Leijonhufvud

Po pádu "železné opony" jste se podílel na návrzích ekonomických reforem zemí socialistického bloku...

...učil jsem i na Středoevropské univerzitě, když ještě byla v Praze. Pamatuji se, že jednu z přednášek - konala se v blízkosti Karlova mostu - jsem zahájil s poukazem na text, jenž je na desce u mostecké věže: praví cosi o tom, že občané Prahy tam roku 1648 hrdinně zastavili postup švédských vojsk. Zavtipkoval jsem, že konečně přináším něco ze švédské civilizace i na druhý břeh Vltavy. (smích)

Co si tedy zpětně myslíte o transformaci, o privatizaci v zemích střední a východní Evropy?

Šlo o největší dějinnou událost v mém dospělém životě - to proto, že coby dítě ještě pamatuji 2. světovou válku. Bylo to trochu jako nynější krize - lidé situaci adekvátně nerozuměli, tudíž bylo učiněno mnoho chyb. Hlavně v Rusku - naděje na opravdovou demokracii tam vzaly zasvé kvůli způsobu, jakým byl přechod na tržní ekonomiku uskutečněn. Ale celkově jsem velmi rád, že k pádu socialismu došlo - z mojí generace jen málokdo věřil, že se toho někdy vůbec dožije. Bylo to fantastické. Musíme si však uvědomit, že částečným důvodem, proč se situace při aktuální finanční krizi tak vymkla z rukou, je skutečnost, že lidé prostoduše věřili v systém, jenž byl rozvíjen i v reakci právě na kolaps systému socialistického. To, co dnes máme, je naopak velmi vážná krize kapitalismu.

Jak by ji navrhoval řešit John Maynard Keynes (britský ekonom, jenž doporučoval na svou dobu rozsáhlé státní zásahy jako cestu z krize - pozn. red.), na jehož teorie jste předním světovým expertem? Co by na ní řekl?

Raději bych nehádal - přece jen je to už 65 let, co zemřel. Ekonomický systém se za tu dobu hodně proměnil. Pravděpodobně by však radil deficitní financování. Jenže za jeho časů byly vlády zpravidla ve velmi dobré rozpočtové situaci. Deficitní financování tak neohrožovalo důvěru, jíž se té které zemi dostává u dluhopisových investorů, u věřitelů. V tomto ohledu je dnešní stav velmi odlišný.

A co vy, jak dle vás vlády řeší krizi a její důsledky?

Neřešily a neřeší ji. Finanční krize metamorfovala do krize státního dluhu evropských zemí. Ty takzvané stimulační programy - neboli zvýšené deficitní financování -, o nichž se rozhodlo v letech 2008 a 2009, byly jen dočasným opatřením. Ekonomice pomáhají jen dočasně, ale přitom za cenu zhoršení rozpočtové situace. Dočasnost je dána tím, že vlády se snaží udržet zaměstnanost deficitním financováním, přičemž ovšem zároveň soukromý sektor - podniky a firmy -, napravují svoji pochroumanou finanční situaci.

Jak?

Snaží se zkrátka utrácet méně, než kolik činí celkové příjmy. Vládní deficitní financování je vynuceno tím, že vláda usiluje kompenzovat právě tuto tendenci privátní sféry utrácet méně. Ale tím, že soukromá sféra šetří, neinvestuje a nezaměstnává, se peníze poskytnuté vládou v ekonomice "nerozmnožují" - nedopadají na úrodnou plochu. Proto je jejich efekt jen dočasný.

reklama
reklama