Jan Procházka: Reforma penzijního systému může oživit pražskou burzu

| redakce

Start letošního roku je na nejen na burzách spojen s akvizicemi. Globalizace vládne světu a silní chtějí být ještě silnější. U nás se spojují vinice, v Británii a Španělsku aerolinky, Nokia začíná spolupracovat s Microsoftem. Ani burzy nezůstávají stranou. Loni překvapila polská burza svým primárním úpisem sebe sama, nyní zase německá Deutsche Börse v podstatě přebírá americkou NYSE.

Vznikne gigant s tržbami pět miliard dolarů. Stěžejní informací je, že skupina bude mít v Evropě zhruba 90procentní tržní podíl v derivátech, a to už stojí za prozkoumání ze strany antimonopolních úřadů. Takže ještě není vyhráno.

V Česku žijeme v představě, že jsme v závětří velkého burzovního světa, ale není to pravda. Deutsche Börse proniká i k nám – v Praze je back office dceřiné společnosti Clearstream pro celou Evropu a probíhá expanze celoevropské obchodní platformy pro strukturované produkty Scoach na český trh. Znamená to tedy vyšší konkurenci pro pražskou burzu? Zatím spíše ne.

Deriváty tu nemají velkou tradici a česká ostražitost a konzervativnost v kombinaci s finanční krizí velí Čechům nakupovat (stále stejné) české cenné papíry. I statistika klesajících burzovních objemů však ukazuje, že to nejde donekonečna. Burza potřebuje čerstvý vítr, a ten už ze západu nepřijde.

Penzijní reforma

Stejně jako v oblasti konkurenceschopnosti si musíme nalít čistého vína: doby, kdy se k nám kapitál hrnul každou škvírou, jsou pryč. Není však potřeba plakat. Blíží se totiž penzijní reforma – možný defibrilátor pro pražskou burzu. Obrysy změn jsou zatím vágní, navíc dobrovolnost druhého pilíře ztěžuje předvídatelnost vývoje na pražském parketu.

Reforma z pohledu burzy by měla znamenat vyšší atraktivitu trhu (nákupní apetit fondů) pro menší a střední firmy. Ty s dobrými nápady by si chodily na burzu pro kapitál na svůj další rozvoj.

Mojí nejhorší černou můrou je představa, že několik miliard, o něž bude burzovní Praha bohatší, se nalije do těch pár stávajících titulů. Jejich cena by asi vzrostla, ale o cenu zde nejde. Politicky konzervativní řešení však může přesně k takovému scénáři vést, především kvůli teoretické obavě o udržení hodnoty peněz podílníků ve velkých a stabilních akciových titulech.

Jenže právě konzervativní státně-dluhopisový profil by měl umožnit i vyšší míru rizika na opačné straně investičního spektra. Pokud se tak nestane, zůstaneme asi navždy poslední v EU nejen v oblasti využívání rizikového kapitálu. Máme v rukou velkou šanci pomoci české konkurenceschopnosti, pomoci českým podnikům. Bez odvahy ji však snadno promarníme.

Jan Procházka je analytikem společnosti Cyrrus

článek vyšel v ekonomickém deníku E15

Zdroj: E15.cz

reklama
reklama