Ekonomika: Revoluční události v muslimském a arabském světě mohou vést ke globální krizi

| Martin Tománek

Co je příčinou současného revolučního vývoje v zemích, jako jsou Egypt, Tunisko, Libye nebo Bahrajnu? V čele těchto států byla po dlouhou dobu velmi úzká skupina lidí, v některých případech byla moc soustředěna v rukou jednotlivce. Jeden příklad za všechny – Muammar Kaddáfí svrhl v roce 1969 libyjskou monarchii a poté vládl nepřetržitě 42 let. Lord Acton koncem 19. století napsal, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. Určitě měl pravdu, a následky vidíme v současné době. Platí totiž, že každý režim, kterému dominuje úzká skupina lidí, dříve či později zneužije své pozice k vlastnímu obohacení.

Nepokoje v Tunisku

Takový kleptokratický režim se může udržet velmi dlouhou dobu, nic však netrvá věčně. Jestliže se podíváme do historie, nalezneme několik příkladů, kdy došlo k revoluci, která se rychle rozšířila do dalších států (roky 1848, 1968, 1989). Povstání v Tunisku bylo v současném vývoji onou pověstnou rozbuškou. Když se revoluce ukázala jako úspěšná, nepokoje se rozšířily do dalších států.

Co bude po revoluci?

Otázkou samozřejmě zůstává, jaké režimy budou vládnout po revolučních událostech. Přestože může dojít v některých zemích k ustavení demokracie, budou to jistě demokracie mladé a ze své podstaty náchylné k nestabilitě. Nečekejme ani žádné liberální demokracie západního typu.

Jak se nedávno vyjádřil George Friedman, šéf nezávislé konzultační agentury Stratfor Global Intelligence, demokratickými volbami nic nekončí. Uvedl sice dosti extrémní příklad, ale má naprostou pravdu. Napsal, že i Hitler přišel k moci demokratickými a ústavními prostředky, aby následně demokracii odstranil. Navíc mu davy lidí ještě k tomu provolávaly slávu. Mladé demokracie, jakou byla ta výmarská, mohou produkovat velmi špatné vládce.

V muslimském světě se v minulosti odehrálo již mnoho demonstrací a nepokojů, které však ničeho nedosáhly – jako příklad uveďme Írán. Jestliže sledujeme průběh nějaké revoluce, platí, že není důležité sledovat demonstranty (například jejich počet), ale je zásadní sledovat, co dělá armáda a ozbrojené složky obecně. Jestliže splní rozkazy, revoluce nemůže být úspěšná.

V Egyptě se armáda přidala k demonstrantům a Mubarakova éra skončila. Například v roce 1989 čínská armáda rozkazy splnila, a doslova zmasakrovala několik set lidí na náměstí Tchien-an-men v centru Pekingu.

Dosti znepokojivý je fakt, že v mnoha zemích, které se potýkají s revolučními událostmi, neexistuje natolik silná skupina, aby se chopila moci. To zásadním způsobem zvyšuje riziko, že země upadnou do chaosu.

Negativní dopad na světovou ekonomiku

Světové trhy se o dění v Tunisku a Egyptě příliš nezajímaly. Jak uvedl Mohamed El-Erian, výkonný ředitel dluhopisového fondu PIMCO, obě země nehrají ve světové ekonomice významnou roli, nedluží západním bankám a vládám mnoho peněz ani nejsou velkými exportéry komodit.

reklama
reklama