Důchodová reforma po česku: 10 úskalí

| Tomáš Prouza

Boj o konečnou podobu důchodové reformy ještě zdaleka není u konce. Na co si dát pozor, abychom nenaletěli? A co nám vláda ještě neřekla?

České důchodkyně - ilustrační foto

1. Chybějící odvaha

Návrh "reformy" je zbytečně opatrný a v podstatě nic neřeší. Vyvedení tří procent mzdy nevytváří dostatečně velký investiční polštář a určitě lidem nevydělá k důchodu významnější příspěvek. Ano, ony zhruba dva tisíce korun navíc k penzi od státu, které bude průměrný klient dostávat, nejsou k zahození. Avšak rozhodně nestačí na nějaké zásadní zlepšení situace.

Buďto tedy bude muset nějaká odvážnější vláda zvýšit odvody, nebo bude muset alespoň říct lidem pravdu a motivovat je ke skutečně smysluplnému spoření na důchod - jak výší spoření, tak rozumně zvolenými nástroji.

2. Jednosměrná past

Do systému bude možno vstoupit, ale vystoupit již nikdy, ani pokud bude nevýkonný a lidé by si mohli rozumněji spořit na důchod jinde. Díky tomuto nastavení budou fondy jen málo motivovány pečovat o klienty, které již jednou získali.

3. Náklady

Pokud o dlouhodobé přínosnosti bude rozhodovat jedna věc, budou to náklady na správu fondů. Na jedné straně pohodlný přísun peněz každý měsíc, na druhé straně žádné povinnosti při výplatě znamená, že u konzervativních fondů by se měl roční poplatek pohybovat v řádu několika desetin procenta. U dynamických fondů by pak měl představovat maximálně 0,6 až 0,8 procenta z majetku.

Představy některých potenciálních správců o dvouprocentním poplatku ze spravovaných peněz by znamenaly, že budou fondy pro klienty značně nevýhodné. Velkou neznámou jsou také další poplatky, které si budou fondy moci účtovat a jež by měly být součástí výpočtu celkové maximální nákladovosti fondu.

  • 1
  • 2
reklama
reklama