Singer (ČNB): Lidé mě mají za symbol

| Profit.cz

V České národní bance působí už šest let, a tak v červenci loňského roku při nástupu do funkce guvernéra nečekal, že ho něco překvapí. Stalo se. S pocitem, kdy lidé vnímají Miroslava Singera jako instituci, prý nebylo jednoduché se vyrovnat. Centrální banka pod jeho vedením rozhodně nespěchá do náruče eurozóny. Českým podnikatelům se podle něj nezávislost vyplácí.

Miroslav Singer

Dlouhá léta jste byl viceguvernérem, od července zastáváte post nejvyšší. Které období v České národní bance pro vás bylo nejnáročnější?

Skutečně náročné to bylo na podzim 2008, kdy i nás ovlivňovaly obavy, co bude znamenat celosvětová ekonomická krize. Tehdy jsem v pozici viceguvernéra měl právě dohled nad finančním trhem na starost. Pokud bych měl srovnávat, je současná doba klidnější.

Jak vypadají dopady rozhodnutí guvernéra nebo viceguvernéra v době krize v běžném životě lidí?

Nejtěžší bylo prosadit, aby u nás stát neručil za celou bankovní soustavu bez výjimek. Tlaky na takové záruky byly i u nás dost velké. Některé pocházely z finančního sektoru, který se bál, že vklady odejdou někam jinam a byl pod tlakem svých často zahraničních vlastníků nucen přesouvat hotovost do zahraničí. Samozřejmě, že pokud by peníze začaly odplouvat, museli bychom poskytnout záruky – a byli jsme s ministrem financí připraveni to učinit. Celá ta situace nebyla vůbec jednoduchá. Některé země, které se za vklady takto zaručily, nyní vidí, že si tím nejen nepomohly, ale dokonce svou situaci zhoršily.

Nebyla situace u nás jiná i proto, že bankovní sektor v 90. letech už jednou krizí prošel?

Za to, že jste dostali státní pomoc v minulé krizi, vám nikdo nic nedá v další krizi. To je taková idealistická iluze mnohých zdejších odborníků. Hezky je tento princip vidět ve Skandinávii, která také před pár lety prošla krizí a současné otřesy byly patrné i tam. Žádný z vlastníků bank neřekl: "Fajn, když jsme dostali peníze minule, tak teď my akcionáři radostně peníze doplatíme sami." Tak to nefunguje, to je naivita.

Do centrální banky jste přišel ze soukromého sektoru. Hodily se vám tyto zkušenosti v době krize?

Můj známý bankéř říká, že prvotní otřes z krize v polovině roku 2008 byl tak dramatický i proto, že lidé, kteří prožili předchozí krize, už v těch firmách a úřadech nejsou. Nejde přitom jen o Česko. Mně se hodilo, že jsem prošel dvěma krizemi předtím. Věděl jsem, co lidé prožívají, o čem přemýšlejí, i to, jak se jim proti krizi nechce bojovat. Raději jakoby paralyzovaně sedí a čekají. Doufají, že se něco stane. Právě z toho vzniká hodně průšvihů.

Jak těžké tedy bylo přijmout nabídku na post guvernéra? Byl jste na to připravený?

Nebyl. Naivně jsem si myslel, že už všechny aspekty této pozice znám. Zejména proto, že v oblasti pravomocí je zastupitelnost guvernéra a viceguvernéra plná. To nelze srovnávat s ministrem a jeho náměstkem, který nezastoupí šéfa ve všem. Nejvíc mě překvapil pocit, že se na mě najednou všichni dívají jako na zosobnění instituce, jako na symbol. Chvílemi to člověku může být až nepříjemné.

reklama
reklama