Lži, jimiž Fed krmí Američany - 2. díl

| redakce

Ujištění Fedu a předních investičních stratégů z Wall Street o nízké inflaci a klesající nezaměstnanosti v USA znějí téměř bláznivě v době, kdy Amerika čelí hrozbě stagflace. Fed v čele s Benem Bernankem si zřejmě z amerických občanů střílí. Není divu, že v poslední době přední američtí ekonomové ztrácejí důvěru odborníků z celého světa.

Krátkodobá a dlouhodobá Phillipsova křivka

"Produkční mezera" sníží inflaci

Tzv. produkční mezera vzniká ve chvíli, kdy převládá vysoká míra nezaměstnanosti a v ekonomice je mnoho nevyužitých výrobních kapacit. Bernanke a mnozí další argumentují, že v ekonomice přece nemůže být inflace, pokud je tolik lidí bez práce a mzdy jsou nízké. Přesto tomu tak v současnosti je.

Přímý vztah nezaměstnanosti a inflace je spojen s ekonomickým modelem tzv. Phillipsovy křivky, který se těšil oblibě v 60. letech a začátkem 70. let. Podle něj je možné nalézt jedině určitý kompromis mezi nezaměstnaností a inflací (nižší nezaměstnanost a vyšší inflace a naopak).

Myšlenka spočívá v tzv. mzdové inflační spirále: inflace vzniká tak, že při náboru dodatečných pracovních jednotek, tím, jak se pracovní síla stává nedostatkovým zbožím, požadují zaměstnanci čím dál vyšší mzdy a zaměstnavatelé přenáší zvýšené mzdové náklady na spotřebitele.

Lži, jimiž Fed krmí Američany - 1. díl

V době ropných šoků 70. let, které byly způsobeny politickými neshodami na Blízkém východě (stejně jako dnes), se Arthur Burns, tehdejší guvernér Fedu, tohoto modelu důsledně držel a sledoval uvolněnou/expanzivní monetární politiku ve snaze dostat nezaměstnanost pod 4 % - tedy zpět na hodnotu z konce 60. let. Výsledkem bylo znehodnocení dolaru, raketový nárůst cen potravin a pohonných hmot a hořké období stagflace (vysoké inflace doprovázené hospodářskou stagnací). Nezní to povědomě?

K americkému falešnému pocitu klidu přispívá i bývalý dezinflační vliv čínských levných továren a pracovní síly v posledních deseti letech. To je však již hudbou minulosti. Finanční požadavky Číňanů stoupají, což se promítá v nákladech na přepravu a suroviny.

Dle ekonomky Anety Markowské ze Société Générale čínská míra inflace skrze dovozní ceny odjakživa výrazně ovlivňuje americkou inflaci, avšak s 2Oměsíčním zpožděním. Jen na základě této kauzality můžeme do roka a půl očekávat míru americké jádrové inflace na hodnotě 2 %, přičteme-li k tomu navíc vliv vyšších cen potravin, paliv a komodit, překoná s největší pravděpodobností úroveň 3 %. **Jádrová inflace je přitom na rozdíl od "celkové inflace", rozhodující pro vývoj ekonomiky!

  • 1
  • 2
reklama
reklama