Protesty ve Španělsku: Intelektuálové za sociální stát

| Bohumil J. Studýnka

Do Evropy "arabské jaro" nepřichází. Jen se siestoví kavárenští hosté a studenti humanitních věd zvedli od stolků a vyrazili demonstrovat. Na španělských náměstích se tak bojuje za neudržitelný sociální stát.

Protesty v Madridu

Představují demonstrace ve Španělsku přenos "arabského jara" do Evropy? Ani náhodou. Jde o konjunkturální mediální klišé. Pokud někdo zná a může zveřejnit skutečné příčiny a cíl nepokojů ve středomořských arabských zemích, ať to učiní.

Protesty na náměstích v Madridu a dalších španělských městech jsou jen reakcí na špatné hospodaření Španělska - jak s finančními prostředky, jež vytvořilo, tak s těmi, které dostávalo od Evropské unie a stále dostává od mezinárodních kapitálových trhů.

Promarněné Frankovy základy

Základy současné španělské ekonomiky vznikly v letech 1959 až 1973 – za takzvaného španělského hospodářského zázraku (Desarrollo). Odstupující autoritativní režim Franciska Franka pochopil, že rozvoj hospodářství znamená budování demokracie a vyspělé tržní ekonomiky. Z toho Španělsko po roce 1975 – po Frankově smrti – vycházelo.

Pokušení ze západní Evropy ve formě sociálního státu však bylo silné. A časem jeho financování přesáhlo zdroje, jež Španělsko vytvářelo a mohlo používat. "Naštěstí" pro sociální stát však Španělsko v roce 1986 vstoupilo do Evropských společenství a třináct let poté do eurozóny. Své měny pesety se pak vzdalo ochotně a bez piety v roce 2002.

Nastala gigantická siesta na cizí účet s plně obsazenými pouličními kavárnami v pracovní době. Kdekdo čerpal peníze na dotace, platy, penze, dávky, stipendia a granty z evropských i španělských "programů a projektů" a utrácel je. Veřejné zdroje, zejména zahraniční a vypůjčené, jen tekly.

  • 1
  • 2
reklama
reklama