Obsah stránky

Kde by byla česká ekonomika bez kupónové privatizace? (1/2)

22.6.2011  6:15 Autor: Pavel Kohout

Autor logo: Finmag.cz

Co by bylo, kdyby šla historie jinou cestou? Zkusme si představit, jak by se vyvíjela česká ekonomika a společnost v posledních dvaceti letech, pokud by velká privatizace proběhla jiným způsobem.

reklama
Kupónové knížky

Dámy a pánové, vážení přátelé. Vítejte na semináři, který je věnován dvacátému výročí velké privatizace. Jak jistě víte, česká privatizace probíhala cestou aukcí, přímých prodejů a v menší míře emisí zaměstnaneckých akcií. Myšlenku kuponové privatizace, která je střídavě připisována Václavu Klausovi a Janu Švejnarovi, se nakonec nepodařilo prosadit.

Jednoduchý předpoklad

Nabízí se zajímavá myšlenka - jak by se naše ekonomika vyvíjela, kdyby Klaus či Švejnar s kuponovou privatizací prorazili? Dříve než se budeme věnovat scénáři této historické fikce, pokusme se shrnout skutečný průběh a výsledky privatizace.

Základní myšlenkou české privatizace byl jednoduchý předpoklad, že ekonomika je podkapitalizovaná a potřebuje mohutnou injekci kapitálu. Kde jinde jej vzít než v zahraničí? Úspěšný prodej Škody Mladá Boleslav koncernu Volkswagen byl první ze série tisíců privatizací velkých a středních podniků. Zájemci se hrnuli, zejména proto, že ceny byly mírné.

První pětiletka samostatné České republiky proběhla po ekonomické stránce velmi úspěšně. Příliv deviz z privatizace umožnil zavést plnou konvertibilitu české koruny v roce 1996. Inflace sice dosahovala dvojciferných hodnot, ale díky ještě rychlejšímu růstu mezd tolik nevadila.

Nezaměstnanost se držela na setrvale nízké úrovni, což bylo předmětem obdivu zahraničních ekonomů a spokojenosti vlády. Zatímco vyspělý Západ se potýkal s nezaměstnaností kolem deseti procent, Češi se drželi mezi dvěma až třemi procenty.

Bod zlomu

Zlom nastal v roce 1997. Dlouhodobě pasivní obchodní bilance se materializovala v podobě měnové krize. Inflační tlaky způsobené růstem objemu peněz v ekonomice (v důsledku přílivu kapitálu i tvorby úvěrů) vytvořily velký schodek zahraničního obchodu. Ten přilákal spekulanty.

Ve stejné době, ve které spekulativní útoky vedly k devalvaci thajského bahtu, malajského ringgitu, korejského wonu a dalších měn, se i česká koruna stala vzdálenou obětí asijské krize. Mechanismus krize byl naprosto stejný jako v Asii, důsledky rovněž.

Tagy:  česká ekonomika, historie, privatizace

Čtěte také:

  • Nové volby v Řecku: Eurozóna o své "nepovedené dítě" zřejmě přijde(17.5.)

    Rozhovory o možné řecké vládě zkolabovaly a zemi čekají 17. června nové volby. Řečtí politici si vybrali nejistou cestu, která přivodí nejednu bezesnou noc mnoha lidem, především pak investorům, kteří kolikrát ani neví, kde Řecko přesně leží.

  • Americká bída(16.5.)

    Přibývá jich pomaleji, v posledních měsících dokonce možná jejich počet stagnuje, ale stále je alarmující. Řeč je o Američanech, kteří krmí sebe a své děti s přispěním potravinových lístků. Ekonomické oživení je jedna věc, situace "těch chudých" v dané zemi věc druhá. A platí to i ve Spojených státech.

  • Indie a Čína se zadrhávají. Hledají se nové BRIC(16.5.)

    Kdo v poslední dekádě "vsadil" na rozvíjející se země, "neprohrál". Tato skupina zemí, zvláště pak ty sdružené pod zkratkou BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína), má za sebou rychlý hospodářský růst. Poslední týden ale v Číně i v Indii poukázala na výrazné ochlazení ekonomické aktivity. Které země by mohly nahradit BRIC v portfoliích investorů?

  • Šest těžkých černých mraků nad letošním evropským létem (16.5.)

    Stabilizační fond EFSF založený za účelem řešení řecké dluhové krize nedávno oslavil druhé narozeniny. Řecký dluhový problém přitom není vyřešený, naopak - do krize s Řeckem zabředla celá eurozóna. Analytik Alastair Newton se zamýšlí nad dopady voleb, které v posledních týdnech proběhly v některých evropských zemích, a nad věcmi, které Evropu čekají v dalších týdnech.

  • Zpomalení Číny bez zhroucení světa: Proč je měkké přistání ekonomiky Země středu tak důležité?(15.5.)

    Růst ekonomiky Číny v posledních kvartálech zpomaluje, i když se stále pohybuje okolo 8 %, tedy na úrovni, o které si vyspělé země mohou nechat jen zdát. Pro světové hospodářství je Čína a její růst naprosto zásadní. Russ Koesterich z BlackRocku se tématu věnuje na svém blogu a vyjmenovává několik důvodů, proč je pro svět podstatné, aby se Čína vyhnula tvrdému ekonomickému přistání. Mimochodem, tamní centrální banka uvolní bankám "ruce" - o víkendu snížila povinné rezervy.

  • Mitterandův odkaz v čele Francie(15.5.)

    François Mitterand, poslední socialistický prezident Francie, začal své úřadování posilováním sociálních výdajů a znárodňováním. Mitterandův program musel skončit fiaskem: od jeho časů už Francie nikdy nebyla finančně zdravá. Jaké jsou vyhlídky Francie s novým levicovým prezidentem Françoisem Hollandem?

  • Paul Krugman: Eurozóna se do několika měsíců může potopit(14.5.)

    Ekonomický komentátor a laureát Nobelovy ceny Paul Krugman v posledním sloupku v New York Times varuje před "horkým" evropským létem, během kterého eurozónu opustí Řecko, střadatelé ze zemí PIIGS vezmou útokem své banky, přijdou zásahy ECB a konečné rozhodnutí udělá dosavadní spasitel - Německo.

  • Nový finanční systém: Světové pořádky se mění(14.5.)

    Současný finanční systém není nutně něco fixního, daného. Uvědomme si, že stávající finanční systém ve světě funguje pouze pár desítek let. Množství lidí však k němu přistupuje jako k něčemu neměnnému, o čem se nediskutuje. Historie je přitom plná předání moci, nejen v rámci jedné země, ale i mezi zeměmi.

  • Anketa: Změny v bohatství a nerovnováha příjmů(14.5.)

    Rozevírají se příjmové nůžky? Stagnuje ve vyspělém světě v čele s USA střední třída? Změní v tomto ohledu něco finanční krize? Ptal jsem se ekonomických es.

  • Deutsche Bank: Budoucnost americké ekonomiky a akcií v 9 řádcích(13.5.)

    Ekonom Joseph LaVorgna a stratég Binky Chadha z Deutsche Bank jsou často citovanými odborníky na světové trhy. Jejich výhled na americkou ekonomiku a akciový trh proto může být zajímavým vodítkem pro investory. Předpoklad růstu cen akcií a výnosů dluhopisů společně s poklesem nezaměstnanosti jsou relativně optimistické, za zmínku stojí očekávané hospodářské zpomalení na přelomu roku, které bude i podle jiných odborníků souviset s případným ukončením daňových úlev.

reklama

Autor: Pavel Kohout

Nejnovější články autora:

  • Mitterandův odkaz v čele Francie(15.5.)

    François Mitterand, poslední socialistický prezident Francie, začal své úřadování posilováním sociálních výdajů a znárodňováním. Mitterandův program musel skončit fiaskem: od jeho časů už Francie nikdy nebyla finančně zdravá. Jaké jsou vyhlídky Francie s novým levicovým prezidentem Françoisem Hollandem?

  • Nizozemsko: V mnohém příkladná země, kde se nafukuje realitní bublina(27.4.)

    Nizozemsko je často pokládáno za ekonomiku v kondici a dáváno jiným zemím za vzor. Ovšem i Španělsko patřilo ještě nedávno v některých oblastech ke chváleným premiantům.

  • Euro jako pacient aneb národní specifika měnové léčby(16.4.)

    Bývaly doby, kdy ta či ona země nesla přezdívku "nemocný muž Evropy". Dnes je náš kontinent daleko pokročilejší. Máme nyní v Evropě nemocnici, která sahá od mysu Finisterre až po Finský záliv, od ostrova Rhodos až po jezero Termoncarragh (asi uhádnete, že je to někde v Irsku). Proveďme nyní krátkou vizitu a podívejme se na několik zajímavých případů.

  • Zeleno-červený příběh o botách, které už si nekoupím(29.3.)

    Devátého března vyhlásilo Mezinárodní sdružení pro swapy a deriváty (ISDA), že nedávná restrukturalizace řeckých státních dluhopisů představuje kreditní událost, tedy bankrot. Stalo se, co se muselo stát. Otázkou je, kdo je další na řadě.

  • Evropské banky: Bez injekcí likvidity sektor na odpis(14.3.)

    Jan Macháček se ptal předních ekonomů na názor na poslední události. Co si myslím o pumpování peněz do evropských bank já?

  • Česko a pomoc eurozóně: Následujme raději Švýcary(5.3.)

    Diskuze kolem Řecka vytěsnily z veřejné pozornosti podstatnější záležitosti. Na Řecko jen připadla role obětního beránka. Záchrana tohoto státu je ve skutečnosti veřejnou ekonomickou popravou. Propaganda se snaží přesvědčit Evropany, že jejich kontinent stojí a padá s rozpočtovou zodpovědností. Kdo neposlechne, bude popraven.

  • Rok 2007 a dnes: Co se od té doby změnilo?(29.2.)

    "Nakupujte, když je krev v ulicích," řekl prý kdysi baron Rotschild. V roce 2007 žili západní investoři v nebývale klidné době, tedy v době, která investicím – podle barona – nepřeje. Co se od té doby změnilo?

  • Evropská fiskální unie: Příliš výbušný mocenský koktejl(16.2.)

    Evropská centrální banka má v rukou velikou moc nad měnovou politikou. Čím větší moc nad ní má, tím větší paseku způsobí její chyba. A fiskální unie by samozřejmě do jejích rukou koncentrovala moc moci. O měnovém dopingu, o neprozřetelnosti jeho náhlého utnutí a Mariu Draghim.

  • Evropa může odrazit nástup zemí BRIC a dalších mladých trhů, ale nesmí kopírovat jejich chyby(31.1.)

    Dramatický nástup nových ekonomik na světovou scénu budí obavy, zda nenastal soumrak Evropy. Má vůbec starý kontinent šanci proti asijským tygrům a dalším velmocím? Má, a velkou – pokud nezopakuje ty chyby, které způsobily stagnaci zemí jako Čína nebo Indie.

  • Deset let eura a jeho sedm největších tajemství(9.1.)

    Když začátkem roku 2002 lidé dostali do rukou eurové bankovky a mince, byla to velká sláva. Ale někteří již věděli, že euro není dobrý projekt. Dokonce i někteří z těch, kdo euro pomáhali prosadit.

Diskuze