Kašlat na dluhy aneb trvale udržitelný rozvoj

| Šimon Finemon

V souvislosti se zadlužením mnoha států se stále více skloňuje slovo "šetřit". Na mnoho lidí působí jako červený hadr na býka, neboť jsou přesvědčeni, že stát je tady od toho, aby nějakým způsobem řídil ekonomiku a napravoval "chyby ekonomických cyklů". Někdy se tomu říká trvale udržitelný rozvoj.

Ledovec - dluh

Myšlenka státních zásahů do ekonomiky přišla poprvé po velké světové krizi (New Deal), která devastovala svět ve 30. letech minulého století. Jako první přišel s ucelenou ekonomickou teorií "vymazání ekonomických cyklů a trvalého růstu" John Maynard Keynes. Podle jeho představ, velmi zjednodušeně řečeno, měly vlády v době propadu ekonomiky svými zásahy nahradit výpadek výdajů firem a stimulovat ekonomiku k opětovnému růstu.

"Politická elita" se takového nápadu velmi ráda ujala, neboť jí dával do rukou další moc a oni se stali opětovně důležitějšími.

V politice jsou často obhajovány schodky veřejných rozpočtů "srozumitelnými argumenty" tak, aby je volič snadno přijal a naprosto jim uvěřil. Původní Keynesovy myšlenky však zásluhou vylepšení politiků dostaly nový rozměr.

Praxe prováděná politiky mnohdy vede k tomu, že je takto systematicky financována dlouhodobá neschopnost snížit výdaje nebo najít nové příjmy. A tak je schodkové financování i v době, kdy ekonomika roste.

Pro příklad nemusíme chodit daleko, stačí se podívat na chování tuzemských vlád v době bezprecedentního světového ekonomického růstu, kdy byly státní rozpočty stále schodkové a nárůst schodků byl vydáván za pokles zadlužení – použit byl "ukazatel" poměr dluhů k HDP – i když dluhy měřeno v absolutní výši stále v poklidu stoupaly, vlivem růstu HDP opticky vypadalo, jako by byly stále nižší.

To pak přináší o to větší problémy v době ekonomické recese, jak můžeme být svědky v současnosti. Zadlužení státu dopadne s velkou pravděpodobností tak, že státy zřejmě nezaplatí své půjčky (případně je "zaplatí" prostřednictvím vysoké inflace – znehodnocení měny) a nesplní sliby, které daly lidem v oblasti zdravotního a sociálního zabezpečení.

Daleko k této situaci v současnosti nemají v Řecku, kde to vypadá, že budou nuceni restrukturalizovat svůj dluh. Pro ilustraci, jak taková restrukturalizace v praxi vypadá, se můžeme podívat do Argentiny, která si v posledních dvaceti letech minulého století státní bankrot odbyla dvakrát.

20 institucí s největší expozicí v řeckém dluhu

  • 1
  • 2
reklama
reklama