Proč kvantitativní uvolňování nekončí druhým kolem?

| redakce

Nejistotu na americkém trhu nyní ještě přikrmuje fakt, že Fed ukončil druhé kolo kvantitativního uvolňování. Tyto obavy však nejsou na místě, protože jsou způsobeny zcela chybným chápáním měnové politiky Fedu. Proces je nutné posuzovat komplexně. Většina investorů však odvozuje význam stimulu pouze z hodnoty nakoupených aktiv americkým rezervním systémem.

Ben Bernanke

Fed začal se svým programem kvantitativního uvolňování kvůli tomu, že už nebylo kam dál stlačit základní úrokovou sazbu. Další nástroj monetární politiky, po kterém v takovém případě může centrální banka sáhnout, představují operace na volném trhu. V případě peněžní expanze jde o nákupy aktiv přinášející likviditu do systému.

Analogie QE s poklesem úrokových sazeb

Odhaduje se, že každých 100 miliard USD při nákupu aktiv má pro americký systém stejný efekt jako snížení sazby o 3 až 7 bazických bodů. Za dobu trvání QE1, které probíhalo od 25. listopadu 2008 do března 2010, nakoupil Fed aktiva za 1,75 bilionu USD. Odhady účinku na měnovou politiku se pohybují od 52,5 k 122,5 b.

Druhé kolo kvantitativního uvolňování (QE2) přineslo dodatečný stimul ve výši 600 miliard USD a skončilo ke konci června 2011. Přineslo další uvolnění odhadované na 18 až 56 bazických bodů. Sečteno podtrženo, oba programy měly teoreticky přinést celkový stimul ve výši mezi 70,5 a 178,5 bazickými body.

Mnoho investorů považuje akt ukončení programu za konec rozvolněné monetární politiky. To je však omyl!

Co v současnosti sledují velcí investoři? O akcie strach nemají, varuje Belski

Prasklá pneumatika, nebo nafouklý balón?

Na proces amerického kvantitativního uvolňování lze nahlížet několika způsoby. Většina přirovnává politiku Fedu k pumpování vzduchu do prasklé pneumatiky, kdy Fed nemůže přestat pumpovat, protože by neudržel požadovaný tlak pneumatik. Pokud by tento náhled byl správný, nedocházelo by však k nafukování rozvahy Fedu a likvidita by unikala ze systému ven.

  • 1
  • 2
reklama
reklama