Rozhodl německý Ústavní soud skutečně ve prospěch eurooptimistů?

| Jan Dvořák

Mají se eurooptimisté radovat? Německá kancléřka Angela Merkelová sice výrok Ústavního soudu z minulého týdne přivítala, může se však ukázat, že je celý takříkajíc k ničemu. Stejně o budoucnosti eurozóny rozhodne ekonomika, ne politika.

Angela Merkel

Ačkoli minulou středu německý Ústavní soud rozhodl těsnou většinou o legálnosti pomoci Řecku, jsem i nadále přesvědčen o rozpadu eurozóny. Je to jenom otázka času. Ekonomika převáží nad politikou.

Po tomto rozhodnutí se na internetu objevilo velké množství komentářů. Následující mě zaujal nejvíce, a proto jsem se rozhodl zpracovat stručný český výňatek.

Originál anglicky psaného komentáře naleznete ZDE

Rozhodnutí soudu bylo v souladu s všeobecným očekáváním. I když Lisabonská smlouva pomoc zakazuje, očekávalo se zamítnutí stížnosti. Proč? Protože některé výroky či zákony lze podle některých interpretací chápat v různých souvislostech. Budiž. Jakýkoli jiný výrok by vyvolal bouři nevídaných rozměrů.

Německá kancléřka Merkelová a francouzský prezident Sarkozy dojednali ještě bližší politickou a ekonomickou spolupráci. K jejímu prohloubení by podle jejich představ mělo dojít v několika nejbližších letech. Kancléřka Merkelová prezentovala rozhodnutí soudu jako své velké vítězství, tedy potvrzení vládní politiky, kterou v parlamentu předtím emotivně obhajovala. Podle ní je euro mnohem více než měna. Je to symbol. Navíc podle ní nedávná akce švýcarské centrální banky ukazuje zranitelnost malých zemí.

Angela Merkelová se však mýlí. Elity stojící za Evropskou unií dotlačily Švýcarsko k této akci. Elity by rády co největší unii, snaží se využít ekonomickou krizi k co nejpevnější unii. Elity by rády zajistily, že z Evropské unie nelze vystoupit, že Evropská unie je navždy. Proto mají takovou hrůzu z rozdělení eura. Obávají se vývoje podobného tomu, kdy George Soros srazil v roce 1992 na kolena britskou libru.

  • 1
  • 2
reklama
reklama