České daně: Na stabilitu rovnou zapomeňte

| Jan Stuchlík

Dopady chystané reformy přímých daní na jednotlivé daňové poplatníky jsou docela jasné. Prohrají zaměstnanci, vyhrají OSVČ a u firem bude záležet hlavně na tom, jak jsou velké a jaké mají zaměstnance. Zvýhodnění OSVČ navíc může motivovat další zaměstnance přejít na živnostenský list se všemi negativními dopady na jejich vztah k zaměstnavateli a na veřejné finance.

Daně - ilustrační foto

Bitva o podobu přímých daní v Česku vrcholí. Hádají se mezi sebou politici ve vládní koalici. Bouří se odboráři. Nelibě nesou některé návrhy firmy. Přitom původně měla třetí fáze daňové reformy projít politickou debatou a parlamentem rychle a bez komplikací. Cílem bylo zjednodušit výběr daní a odvodů a ulehčit podnikatelům a firmám s daňovou administrativou. Už tak patří Česko v mezinárodním srovnání k zemím, kde vypočítat a odvést všechny daně je pro podniky složité a časově náročné.

Ministerstvo financí pro tento projekt vymyslelo zkratku JIM, jednotné inkasní místo. V jeho rámci si pod sebe má Finanční správa stáhnout výběr daní, sociálního a zdravotního pojištění a cel. Před posledními volbami něco podobného slibovaly v podstatě všechny politické strany. Firmy po takovém zjednodušení volají už roky.

Jenže pak se původně jednoduché zadání zvrhlo v něco, co je pro Česko typické. V jakýsi český daňový fetišismus. Řeší se jen symboly jako daňové sazby či daňové výjimky. A boří se jiné symboly, které předchozí vlády tak vehementně prosazovaly. "Typickým příkladem je superhrubá mzda, která vznikla proto, aby vláda mohla prodat veřejnosti, opět symbolickou, jednotnou patnáctiprocentní sazbu daně z příjmu," říká Peter Chrenko, partner pro daňové a právní služby ve společnosti PricewaterhouseCoopers a bývalý náměstek ministra financí.

Protože by kvůli nižší sazbě výrazně klesly příjmy státu, musel se základ pro výpočet daně rozšířit u zaměstnanců i o sociální a zdravotní pojištění, které za ně platí firma. Ministr financí Miroslav Kalousek se za tento nápad bil tvrzením, že díky superhrubé mzdě se národ dozví pravdu o celkových nákladech na pracovní sílu.

Konec jednoho symbolu

Ani po třech letech obyvatelstvo neprozřelo, přiznává Kalousek. Přesto jeho úřad teď hodnotí superhrubou mzdu v důvodové zprávě k chystaným zákonům jako nápad, který komplikuje výpočet mzdy, diskriminuje některé daňové poplatníky, v rámci Evropské unie je nestandardní a v důsledku může omezovat jednu ze základních svobod EU, tedy volný pohyb pracovní síly. Superhrubá mzda neodpovídá ani koncepci jednotného inkasního místa, pro které je nejvhodnější, pokud se daně a odvody vypočítávají ze stejného základu. Proto se má napříště daň z příjmu i sociální a zdravotní pojištění počítat ze stejné částky, u zaměstnanců z hrubé mzdy a u osob samostatně výdělečně činných z hrubého zisku.

Navíc zatím platná patnáctiprocentní sazba stejně není reálná, protože při přepočtu na hrubou mzdu platí zaměstnanec více než 20 procent. Takže stanovením nové sazby na 19 procent vlastně pracující vydělají, argumentují zastánci reformy.

  • 1
  • 2
reklama
reklama