Obsah stránky

Ochota investorů půjčovat vyspělým ekonomikám trvá. Jak dlouho ještě?

17.1.2012  15:00 Autor: David Navrátil, hlavní ekonom, Česká spořitelna

Přesun výroby z vyspělých do rozvíjejících se ekonomik vedl k tlaku na mzdy nízkopříjmových skupin. Vlády a centrální banky ve snaze udržet spotřebu na vysokých úrovních (a dokonce rostoucí) začaly zvyšovat státní zadlužení a motivovat domácnosti taktéž k navyšování svých dluhů (pomocí nízkých úrokových sazeb - tzv. demokratizací dluhu). Výsledek? Vysoké zadlužení.

reklama
Ledovec - dluh

V roce 1980 dosahovalo kombinované zadlužení domácností, podniků a vlád ve vyspělých ekonomikách zhruba 160 % HDP. V roce 2010 to už bylo 320 %. Čili zadlužení rostlo dvojnásobným tempem než ekonomika.

Ruku v ruce s tímto vývojem začalo docházet k poklesu míry úspor domácností a k růstu deficitů tzv. běžného účtu. Když ekonomika spotřebovává více než vyrábí, musí rozdíl mezi spotřebou a výrobou dovážet. A to způsobí deficit běžného účtu.

Na začátku 80. let byla bilance běžného účtu USA vyrovnaná. A jaký je průměr od roku 2000? V průměru musely USA pro uspokojení své domácí poptávky vytvořit deficit 4,5 % HDP. Průměr pro Španělsko je 6 %, Portugalsko 10 %, Island 12 % a Řecko 13 %.

Pokud stát více dováží ze zahraničí, někdo ze zahraničí musí tuto nadměrnou spotřebu financovat. A tímto sponzorem jsou státy, které mají přebytek běžného účtu a vysokou míru úspor. Jedním z těchto států je Čína, která má průměrný přebytek běžného účtu 5 %. V EMU pak Německo a jádro kolem něj.

Tento vývoj zvýšil závislost ekonomik s nadměrnou spotřebou na ochotě zahraničních investorů (ať už soukromých, nebo vlád) tuto spotřebu financovat. Co se stane, až tato ochota zmizí?

Tento text byl napsán pro Lidové noviny.

Tagy:  ekonomika, vyspělé trhy, zadlužení

Čtěte také:

  • Kolik lidí bude pracovat na jednoho důchodce?(21.5.)

    Vyspělé země nastoupily již před mnoha lety trend, který se jim nepodaří zvrátit dlouhá desetiletí - ubývá lidí v produktivním věku při současném prodlužování věku dožití. Stárnoucí populace dává vzniknout řadě fenoménů, například větší spotřebě léků. Jak je vidět na grafu, výhled pro vyspělé země a Rusko není příliš příznivý - kromě USA, kde svůj pozitivní vliv má sehrát přistěhovalectví, se má ve všech zemích snižovat počet lidí, kteří pracují na jednoho důchodce.

  • Kdo vydělá na inflaci aneb sázka na akcie(21.5.)

    I v krizích mají lidé normální starosti. Třeba jak uložit peníze. Bohatí řeší, jak zachovat své bohatství, chudé zajímá, jak zbohatnout, nebo aspoň jak se nenechat napálit. Mladí stojí před dilematem, zda tvořit rezervy pro založení domova a rodiny, nebo spíše úspory prohýřit. (Upřímně, není to snadná volba.) Střední a starší generaci zajímá, jak nepřijít o hodnotu peněz shromážděných na horší časy.

  • Grexit: Co se bude dít po odchodu Řecka z eurozóny?(21.5.)

    Řecko čekají 17. června předčasné volby. Pokud se nestane něco mimořádného, svůj nástup potvrdí strany, které nejsou ochotné pokračovat v úsporných opatřeních. Minulý týden proto země a její banky přišly o další ratingové body, navíc evropský komisař pro obchod Karel de Gucht potvrdil, že Evropská komise a Evropská centrální banka pracují na krizovém scénáři, který počítá s nuceným odchodem Řecka z eurozóny. Co všechno by řecký exit mohl vyvolat a co by znamenal pro Řecko a další země, pro evropský bankovní sektor a investory?

  • Nejdůležitější politické rozhodnutí v dějinách ECB(20.5.)

    Řečtí politici prakticky bez výjimky tvrdí, že budou chtít znovu jednat o podmínkách finanční pomoci pro svou zemi. Zdají se jim příliš tvrdé. Pokud na to evropští politici nepřistoupí, bude před ECB možná největší rozhodnutí v historii evropské měnové unie.

  • Stěhování národů kvůli daním. Lepení rozpočtů bohaté nezajímá(18.5.)

    Nový francouzský prezident Hollande má možná podporu 52 % Francouzů, jednu menší skupinu voličů ale jistě nepřesvědčil: bohaté. Podle realitní společnosti Knight Frank se již v únoru, kdy tehdejší socialistický kandidát na prezidenta oznámil úmysl zavést 75% daň pro ty nejbohatší (nad 1 milion eur ročně), vzrostla poptávka po nemovitostech v centru Londýna ze strany francouzských zájemců o 68 %. V dalších dvou měsících se zájem o luxusní londýnské rezidence zvýšil od dalších 30 %.

  • Globální dluh? 10násobek HDP!(18.5.)

    Konec krize se nerýsuje a hrozí další regres, tvrdí v nové studii ekonomové Výzkumného ústavu světového hospodářství Maďarské akademie věd. Dřívější, respektive znovu nafouknuté finanční bubliny, za nimiž se skrývá spekulativní kapitál, bez úhony odolaly veškerým vlivům krize.

  • Nové zprávy z Řecka = špatné zprávy z Řecka(17.5.)

    Každý týden ECB hlasuje o tom, zda povolí ELA (emergency liquidity assistance) řecké centrální bance, případně v jaké výši. ELA je v podstatě refinanční operace, které řecká centrální banka dělá vlastním jménem a na vlastní zodpovědnost, čímž poskytuje likviditu řeckým bankám, které si již u ECB nepůjčí (nemají přijatelný kolaterál). Co se aktuálně děje?

  • Barry Ritholtz: O americké finanční a bankovní krizi(17.5.)

    Nedávno mě zaujal rozhovor s Barrym Ritzholtzem o důvodech finanční krize, především z pohledu USA. Vybral jsem několik myšlenek (ne nutně nových), které mi připadají zajímavé a důležité.

  • Řecký odchod z eurozóny vyvolá pokles eura až na paritu s dolaremvideo(17.5.)

    "Lagardeová: Musíme se připravit na odchod Řecka z eurozóny", "Řekové se bojí odchodu z eurozóny, během pondělí vybrali z bank 700 milionů eur" - a mohli bychom pokračovat. Média jsou toho plná, trhy se na podobný scénář připravují také. V době, kdy ještě nebylo jasno o dalším kole řeckých parlamentních voleb, už měl jasno Derek Halpenny, hlavní měnový analytik pro Evropu v Bank of Tokyo-Mitsubishi UFJ. Podle něj totiž případný řecký odchod od eura vyvolá pokles eura vůči dolaru až na 1:1.

  • Nové volby v Řecku: Eurozóna o své "nepovedené dítě" zřejmě přijde(17.5.)

    Rozhovory o možné řecké vládě zkolabovaly a zemi čekají 17. června nové volby. Řečtí politici si vybrali nejistou cestu, která přivodí nejednu bezesnou noc mnoha lidem, především pak investorům, kteří kolikrát ani neví, kde Řecko přesně leží.

reklama

Autor: David Navrátil

Nejnovější články autora:

  • Barry Ritholtz: O americké finanční a bankovní krizi(17.5.)

    Nedávno mě zaujal rozhovor s Barrym Ritzholtzem o důvodech finanční krize, především z pohledu USA. Vybral jsem několik myšlenek (ne nutně nových), které mi připadají zajímavé a důležité.

  • Snižujeme daně, volá pankáč mezi evropskými ministry financí(11.5.)

    Evropou se šíří mánie fiskálních úspor, škrtů a zvyšování daní. Ministři financí Evropské unie se předbíhají v tom, kdo zavede větší škrty a více zvýší daně. Největší fiskální úspory probíhají na jihu Evropy. Nicméně tato medicína snižuje výkon ekonomiky. Plánovaný deficit je pak revidován směrem k horšímu výsledku, reakcí jsou další úspory a růst daní. Začarovaný kruh.

  • Evropské banky nad propastí: Rozpůjčovaly mnohem více, než měly(24.4.)

    Money, money, money, must be funny in the rich banks's world. Evropské banky strukturálně oslabuje to že rozdaly na úvěrech více, než vybraly na depozitech.

  • Zase jedna sopka, která hraje o nejvyšší ceny v komoditním kasinu(6.4.)

    Co způsobilo tak mrazivý konec ledna a únor? Mým oblíbením zdrojem analýz k počasí je Browning. Podle jejich analýzy je letošní počasí opět bláznivé až schizofrenní, protože způsobilo neobvykle teplé počasí na západní hemisféře, ale mrazivé na té východní. Dopad na ceny komodit? Zásadní!

  • Řecko jako ekonomický Vietnam Evropy(15.2.)

    Ekonomický Vietnam. Bejrút. To jsou zhruba pocity, které mě přepadly při prohlížení fotek z nedělní aténské noci. Řecko mělo v roce 2009 dle AMECO hrubý dluh zhruba 300 miliard eur. A potřebuje další stovky miliard.

  • Behaviorální ekonomie: Lidé mají férovost pod kůží(31.1.)

    Jsem příznivcem behaviorální ekonomie. Skoro to zní z mé strany jako omluva za to, že se mnou opět musíte procházet nějaký experiment vysvětlující chování lidí. Já to vidím tak, že i pro mě samotného je občas dobré si připomenout, že paradigmata, která jsme se učili na ekonomce o homo economicus, v realitě nemusejí platit. A proto ani některé závěry klasické ekonomie nemusí platit. A bylo by proto mylné předpokládat, že platit začnou.

  • Ochota investorů půjčovat vyspělým ekonomikám trvá. Jak dlouho ještě?(17.1.)

    Přesun výroby z vyspělých do rozvíjejících se ekonomik vedl k tlaku na mzdy nízkopříjmových skupin. Vlády a centrální banky ve snaze udržet spotřebu na vysokých úrovních (a dokonce rostoucí) začaly zvyšovat státní zadlužení a motivovat domácnosti taktéž k navyšování svých dluhů (pomocí nízkých úrokových sazeb - tzv. demokratizací dluhu). Výsledek? Vysoké zadlužení.

  • Zlato: Třpyt a mat komoditní superstar(4.1.)

    Cena zlata roste, a to přímo závratně. Od roku 2000 vzrostla cena zlata o 470 %. Pokud investor nakoupil zlato na konci roku 2000, tak si v průměru ročně připsal 17 %. To je dost vysoké zhodnocení, zvlášť když si uvědomíme, že investor do akcií (měřeno akciovým indexem v USA) v průměru vydělal jen 1 %. A to včetně dividend.

  • Sestrovražedný souboj: Zvítězí inflace, nebo deflace?(3.1.)

    Leden pro naše peněženky připravuje každoročně nepříjemný dárek - zdražování. Letošní je navíc okořeněné zvýšením DPH. Ale jak se budou vyvíjet ceny za pět nebo deset let? Čeká nás růst cen, tedy inflace? Nebo její sestra deflace, tedy pokles cen?

  • Stereotypy ekonomického uvažování aneb šťastné a veselé!(22.12.)

    Asi jste si všimli, že mezi mé oblíbené čtení patří knížky týkající se behaviorální ekonomie. Klasická ekonomie popisuje člověka jako racionálního jedince. Nicméně z vlastních zkušeností víme, že naše rozhodování je ovlivněno emocemi, jako je strach, morálka, závist, odpor, soucit, zlost, ale také třeba nedostatečnou silou vůle... Prostě vším, co nám je vlastní a co omezuje platnost předpokladu klasické ekonomie, že jsme racionální bytosti (to mi připomíná hlášku z filmu Světáci „nic cizího mi není lidské“).

Diskuze