O vyšším odpisu řeckého dluhu a Achillových patách eurozóny

| Jan Bureš

Nejbližších čtrnáct dní mohou trhy podceňovat rizika spojená s dalším osudem eura, a to hned z několika důvodů. Zaprvé, velké aukce vládních dluhopisů klíčových zemí eurozóny (Itálie a Španělska), které tak iritují euro, přijdou na pořad až 12., respektive 13. ledna. Zadruhé, trhy dluhopisů v eurozóně mohou opět zaplápolat nadějí, že nadcházející schůzka Merkelová-Sarkozy či zasedání ECB přinesou něco zásadně nového. A konečně zatřetí, nadcházející konjunkturální data z USA (ISM, payrolls) by se měla, stejně jako začátek výsledkové sezóny v USA, vydařit.

Řecké bouře - ilustrační foto

Optimistická píseň počátku roku však nebude znít dlouho a hloubka euro-problému začne rychle dusit jakékoli trvalejší zárodky globálního optimismu.

Připomínají to také poslední dvě zprávy ze Španělska a z Řecka. Španělé již na konci minulého týdne oznámili, že deficit za rok 2011 bude o celé dva procentní body vyšší (zhruba 8 % HDP). A včera ministr hospodářství Louis Guindos dokonce připustil, že deficit může překonat i hranici 8 % HDP.

Řecký tisk vedle toho začíná spekulovat o tom, že 50% odpis řeckého dluhu z knih soukromých investorů nebude stačit. Už tak přitom probíhají jednání o dobrovolných odpisech řeckého dluhu komplikovaně.

Řada evropských finančních situací je ve složité situaci a ve chvílích, kdy mají shánět nový kapitál, se jim dobrovolně odpouštět Řecku nechce. Výhodnější jim nakonec může přijít vyvolat (nedobrovolný) bankrot Řecka a spustit výplatu náhrad z CDS kontraktů.

  • 1
  • 2
reklama
reklama