Obyčejný občan Trichet o budoucnosti Evropy

| Patria.cz

Kdykoli lidé hledají ospravedlnění evropské integrace, cítí pokušení dívat se dozadu. Zdůrazňují, že evropská integrace vyhnala ze starého kontinentu strašáka války. A ona skutečně zajistila nejdelší období míru a prosperity, jaké Evropa za posledních mnoho staletí poznala.

Jean-Claude Trichet

Ačkoli je však tento úhel pohledu naprosto správný, zároveň není úplný. Dnes existuje stejně mnoho důvodů usilovat o "stále těsnější unii" v Evropě jako v roce 1945 a tyto důvody jsou zaměřené výhradně kupředu.

Před pětašedesáti lety bylo rozvrstvení globálního HDP takové, že Evropa měla pro svůj jednotný trh jeden jediný vzor: Spojené státy. Dnes však Evropa čelí nové globální ekonomice, kterou překonfigurovala globalizace a rozvíjející se ekonomiky v Asii a Latinské Americe.

Je to svět, v němž mají úspory z rozsahu a sítě inovací větší význam než kdykoli dříve. Do roku 2016 – tedy již brzy – můžeme očekávat, že HDP v eurozóně klesne co do parity kupní síly pod úroveň Číny. Ekonomiky Číny a Indie by dohromady mohly být zhruba dvakrát větší než ekonomika eurozóny. V delším časovém horizontu pak bude celkový HDP států skupiny G-7 zastíněn rychlým růstem v hlavních rozvíjejících se ekonomikách.

Nová role Evropy

Evropa se tedy musí potýkat s novou geopolitickou krajinou, kterou tyto rozvíjející se ekonomiky hluboce přetvářejí. V této nové globální konstelaci je evropská integrace – hospodářská i politická – klíčovým předpokladem dosažení trvalé prosperity a vlivu.

Stejně jako jednotlivci ve společnosti jsou také země eurozóny nezávislé, ale současně provázané. Mohou jedna druhou pozitivně i negativně ovlivňovat. Dobré vládnutí vyžaduje, aby jednotlivé členské státy i instituce EU plnily své závazky.

Zaprvé a především musí mít všechny země eurozóny zameteno před vlastním prahem. To předpokládá zodpovědné hospodářské politiky v podání vlád a přísný vzájemný dohled na tyto politiky – nejen na politiky fiskální, ale i na opatření dotýkající se všech aspektů ekonomiky – ze strany Evropské komise a členských států.

Ve společnosti mohou instituce zajišťující vymáhání zákona nakonec občana donutit, aby dodržoval pravidla. V eurozóně byl naopak rámec založený na sledování a sankcích až do nejnovějších rozhodnutí závislý na tom, zda budou státy, které se dopustily prohřešku, ochotné se podřídit.

  • 1
  • 2
reklama
reklama