Deset let eura a jeho sedm největších tajemství

| Pavel Kohout

Když začátkem roku 2002 lidé dostali do rukou eurové bankovky a mince, byla to velká sláva. Ale někteří již věděli, že euro není dobrý projekt. Dokonce i někteří z těch, kdo euro pomáhali prosadit.

10 let eura

To je první velké tajemství eura: Zasvěcení věděli hned od počátku, že měnová unie napříč tolika rozdílnými ekonomikami nebude fungovat dobře, protože teorie i zkušenost hovoří proti. Romano Prodi například již začátkem roku 2002 prohlásil, že Pakt růstu a stability je hloupý a rigidní.

Možná, že cílem evropských integrátorů bylo dovést eurozónu úspěšně ke krizi, a pak vážně sdělit lidu: "Vidíte, společná měna nemůže existovat bez společné rozpočtové politiky, takže nám dejte moc teď hned a žádné okolky. Když my, Bruselané, nedostaneme více moci, euro zkrachuje a vy budete trpět nezaměstnaností a bídou, bu bu bu!"

Citové vydírání

To se přesně děje. Každý den slýcháme, jak zásadní je záchrana eura; kolik bilionů a trilionů by stál rozpad eurozóny a jak životně důležité je spojit síly a sjednotit se. ("Sjednotit se" lze do jazyků menších států přeložit jako "poslouchat rozkazy a nediskutovat".) Toto vše jsou manipulace.

Eurozóna se nemůže rozpadnout – to je druhé velké tajemství. Žádný stát neopustí euro dobrovolně, protože oceňovací rozdíly v účetních bilancích bank by hned druhý den způsobily obrovskou bankovní krizi. Proto Německo nezavede "novou marku". Z eurozóny nelze vylučovat, takže není možné zbavit se rozpočtových hříšníků. Pokud se eurozóna rozpadne, bude to trvat dlouhá léta a ekonomiky se mezitím přizpůsobí.

Citové vydírání založené na "nutnosti okamžité záchrany společné měny" postrádá ekonomický smysl. Záchranu potřebují francouzské, německé nebo belgické banky. Zánik eura je bubák strašící Evropany, aby souhlasili s koncentrací politické a hospodářské moci do rukou hrstky vyvolených.

Vydělá Česká republika na dvourychlostní Evropě?

  • 1
  • 2
reklama
reklama