Chtěné i nechtěné dopady třetí vlny kvantitativního uvolňování v USA (QE3)

| Jan Maňák

O dopadech nového kola kvantitativního uvolňování oznámeného v září americkou centrální bankou Fed již byla vedena řada diskuzí. Hlavními cíli tohoto kvantitativního uvolňování jsou dle samotného Bena Bernankeho snížení dlouhodobých úrokových sazeb, zlepšení finanční situace, snížení nezaměstnanosti a zajištění zotavení americké ekonomiky. Záměr však ne vždy ospravedlňuje použitý způsob.

Ben Bernanke

Existuje názor, že prostředí nízkých úrokových sazeb bude negativním způsobem ovlivňovat potenciál dlouhodobého ekonomického růstu jak v rozvinutých, tak v rozvíjejících se zemích.

William White, bývalý vedoucí výzkumného oddělení v Bance pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements), nedávno publikoval všeobecnou studii o postoji Fedu k uvolňování monetární politiky. Studie začíná zmínkou o monetárním uvolňování ze strany Fedu po internetové bublině a jeho vyústění v obrovský nárůst úvěrů, inflaci cen nemovitostí napříč celým světem a všeobecně zadlužený bankovní systém ve světě.

Co způsobí ultranízké sazby?

To vše již známe. Co však na odpověď ještě čeká, je otázka, jaké dopady může mít současné prostředí úrokových sazeb, kdy jsou aktuální úrokové sazby dokonce ještě nižší než v roce 2008. White upozorňuje na celou řadu rizik. V první řadě je to výrazné snížení nákladů na úvěrování a pobídka vlád k okamžitému uplatňování fiskální disciplíny. Dnešní vládní deficity jsou relativně neškodné, alespoň v současnosti. Fed oznámil, že cílem politiky nízkých úrokových sazeb je inflace majetku a povzbuzení spotřeby. Přímým důsledkem této politiky je však to, že dnešní inflace majetku snižuje potenciál budoucích výnosů.

Politika nízkých úrokových sazeb může také negativně ovlivňovat potenciál dlouhodobého růstu samotné americké ekonomiky. Nízké úrokové sazby odrazují od úspor, americká hrubá míra úspor přitom stále zůstává pod tím, co je všeobecně považováno za "rozumnou" míru úspor. Nekonvenční opatření také vytváří nejistotu mezi americkými společnostmi, které místo investic preferují hromadění hotovosti.

Události v Japonsku navíc ukazují na to, že prostředí velmi nízkých úrokových sazeb brání procesu "kreativní destrukce", kdy je Japonsku vyčítáno, že jeho politika nízkých úrokových sazeb drží naživu jinak neziskové společnosti.

Sociální nespokojenost

Dále existuje riziko toho, že nízké úrokové sazby způsobí sociální nepokoje. Jak White upozorňuje, politiky Alana Greenspana a Bena Bernankeho upřednostňovaly zadlužování se před spořením, kdy střadatelé trpěli dokonce záporným zhodnocením svých úspor v hotovosti či investic s pevným výnosem. Byla to pak také politika nízkých úrokových sazeb zavedená Alanem Greenspanem, která stála za vytvořením a následným splasknutím bubliny na nemovitostním trhu a následným nárůstem nezaměstnanosti.

Všeobecně známým rizikem politiky nízkých úrokových sazeb je inflace majetku, a to jak na rozvíjejících se, tak rozvinutých trzích. Nízké náklady na úvěry v globální rezervní měně povzbudily investory k půjčování v dolaru a následnému přesunu takto získaného kapitálu do zemí s vyššími úrokovými sazbami. Tento příliv kapitálu pak zvyšuje tlak na měny rozvíjejících se zemí, který následně poškozuje místní exportéry. Centrální banky již reagovaly masivními devizovými intervencemi, jež ve výsledku vedly ke zhoršení stavu devizových rezerv těchto zemí.

Z toho všeho White vyvozuje, že Fed a další centrální banky pouze koupily čas potřebný k tomu, aby jednotlivé vlády mohly zavést reformy nutné k nastartování silného, udržitelného a vyváženého globálního růstu. Pokud však vlády tento čas nevyužijí rozumným způsobem, můžeme se stát svědky zvýšeného počtu výskytů nechtěných vedlejších efektů současné měnové politiky.

Poznámka (zdroj: ČSOB): Zápis z posledního zasedání FOMC naznačil, jakým směrem se může pohybovat politika Fedu v dalším volebním cyklu pod prezidentem Obamou. Uvnitř Fedu probíhá poměrně intenzivní diskuse o tom, zda má centrální banka stanovit jasné makroekonomické parametry, za jakých bude ukončena měnová expanze, eventuálně zahájen cyklus zvyšování sazeb.

Holubice uvnitř Fedu (a bude jich za další čtyři roky ještě více) si přejí, aby Fed stanovil jasné numerické cíle, například pokles míry nezaměstnanosti pod 7 % či nárůst inflace nad 3 %. V tomto roce k takové změně v komunikaci Fedu zřejmě ještě nedojde, ale příští rok bychom již mohli znát makroekonomické proměnné a jejich cílové hodnoty, za kterých Fed bude ochoten utahovat měnové šrouby.

Poznámka redakce: V zápisu byl také jasně patrný názor několika členů výboru, že by příští rok mohlo dojít kvůli vývoji v ekonomice k zesílení programu QE, případně k jeho novému kolu.

Měnové války: V době uvolněné politiky ECB a Fedu znovu živé téma Měnové války: V době uvolněné politiky ECB a Fedu znovu živé téma Americká centrální banka uvolňuje měnovou politiku - dolar by měl na základě toho oslabit, což ...

Joseph Stiglitz: Proč QE3 nespustí strmý růst inflace Joseph Stiglitz: Proč QE3 nespustí strmý růst inflace Chcete znát důvod? Joseph Stiglitz, laureát Nobelovy ceny za ekonomii a profesor na Kolumbijské univerzitě, ...

reklama
reklama