Řešení amerického zadlužení: Prodejme Aljašku!

| redakce

Spory okolo fiskálního útesu a blížící se potřeba znovu navýšit americký dluhový strop jsou důkazy toho, jak napnutý je rozpočet a dlouhodobý trend financování "provozu" Spojených států. Politici i ekonomové si lámou hlavy s tím, jak zadlužení na úrovní 16 bilionů dolarů (vy)řešit. Přitom jedno řešení existuje - elegantní, jednoduché a bez potřeby dalšího zvyšování daní. Co takhle prodat Aljašku?

Lov ryb a krabů na Aljašce - ilustrační foto

Aljaška jako cenný majetek

Proč nedat celý stát, od jeho hlavního města Juneau po zásobovací centrum Deadhorse, od Beringovy úžiny po Beaufortovo moře, do aukce? Někomu může tento nápad připadat absurdní. Není ale o nic absurdnější než to, co se děje na americké politické scéně.

Majetek se musí vždy prodávat v pravý čas. A ten možná nastal právě nyní v případě Aljašky, území s velkými ložisky ropy. Federální vláda, která vlastní 69 % Aljašky, může profitovat z vysoké ceny této suroviny. Aljaška navíc nemá jen nerostné bohatství, jejími řekami se prohánějí lososi, kteří by se vyjímali na pultech supermarketů.

Prodej Aljašky by mohl vynést zhruba 2,5 bilionu dolarů, možná dokonce dvakrát tolik. Každopádně by to stačilo na to, aby se umazala značná část státního dluhu. Právě tolik peněz chtějí prezident Barack Obama a předseda sněmovny reprezentantů John Boehner ušetřit v následujících deseti letech.

Zajímavá investice

Investice do Aljašky je atraktivní. Ministr zahraničí Wiliam H. Seward koupil Aljašku v roce 1867 od Ruska za 7,2 milionu dolarů. Tenkrát za to sklidil posměch. Jedny newyorské noviny napsaly, že je Aljaška Ruskem "vyždímaný pomeranč". V dnešních dolarech stála "Sewardova kostka ledu" zhruba 114 milionů.

Podle informací EIA (Energy Information Administration) jsou na Aljašce zásoby ropy na úrovni zhruba 3,7 miliardy barelů ropy a 9 bilionů kubických stop zemního plynu. Ropné společnosti přitom napjatě hledí k zatím neprozkoumaným částem státu, kde by se mohla vyskytovat další ložiska. Jen v Čukotském moři může být více než 12 miliard barelů ropy, což se rovná polovině státních rezerv. Cookův průliv a Beaufortovo moře by mohly ukrývat dalších 8 miliard barelů. Aljaška má navíc hodně břidlic, což s novou metodou hydraulického štěpení představuje další zdroj plynu.

Aljaška má řadu dalších přírodních zdrojů. Některé se nacházejí v dosud nedostupných oblastech. Těžařské firmy se třesou na zisky v hodnotě až 300 miliard, které by získaly těžbou mědi, zlata a molybdenu v dolu Pebble na jihozápadě státu. Využity by také mohly být místní husté lesy.

Ve hře Rusko, Čína i soukromí miliardáři

"Nedokážu vyjádřit hodnotu tohoto místa. Je to úžasný kus půdy, kterou Spojené státy vlastní. Milujeme toto místo, už pro ty nádherné výhledy," potvrzuje i guvernér Aljašky Mead Treadwell. Ten navrhl, aby obyvatelé Aljašky měli šanci si svůj stát odkoupit. Určitě by měli hodně soupeřů. Představte si, kolik národů i jednotlivců by mělo zájem se o Aljašku ucházet. Byl by to obchod století.

Největší zájem o odkup území by asi měla Ruská federace, která má k Aljašce historický vztah. Rusko Aljašku vlastnilo dlouhých 126 let. Součástí Spojených států je Aljaška 145 let. Současný ruský prezident Vladimir Putin by koupi Aljašky mohl vnímat jako prohloubení snahy o obnovu ruské moci a slávy. Rusko by mohlo zrenovovat pobřežní letovisko Sitka, ve kterém ještě stojí původní pravoslavný kostel z roku 1840.

Další by byla na řadě nejspíše Čína. Při množství kapitálu a velikosti poptávky po energetických zdrojích by měla o toto území určitě zájem. Pro Peking by bylo mnohem jednodušší použít 3 biliony dolarů devizových rezerv, z nichž velkou část nyní investuje do amerických dluhopisů. Navíc by se ulevilo čínským přeplněným a znečištěným městům, protože část obyvatel by se přesunula právě na Aljašku.

reklama
reklama