Co je v trezoru, to se počítá: Světová repatriace zlata

| Jan Dvořák

O repatriaci zlata se poslední dobou psalo docela často. Rozhodl jsem se trochu pošťourat v tom, jaký přístup k dané problematice mají různé země. Nedávno se k situaci ohledně repatriace zlata ve svém vysílání vyjádřila i stanice CNBC. Podle ní není rozhodující, zda v trezoru je skutečně zlato, ale to, co máte v účetnictví. To snad ani nemá cenu komentovat. Takže raději k jednotlivým zemím.

Zlaté cihly v sejfu

Německo

V této souvislosti je nejčastěji diskutovanou zemí bezpochyby Německo. Podle informací, které se objevily asi před třemi týdny, se chystá repatriovat z Velké Británie část svého zlata. To by nebylo poslední dobou nic mimořádného. Jen pozor na skokový pohyb ceny zlata.

Německo má mít 3 400 tun zlata. Dost možná jde jen o účetní položku, množství fyzického zlata v sejfech může být o desítky procent nižší, zejména u zlata drženého v zahraničí, pokud tam vůbec nějaké zlato ještě je. Přitom to není účetní podvod, zlato bylo podle něj leasováno. Podobně jako účetně je leasingová firma majitelem tisíců aut, reálně s nimi jezdí někdo jiný, navíc prodej řady z nich je ošetřen cenou 1 000 Kč. Tipuji, že zlato, které má Německo na vlastním území, tam skutečně bude.

Podle aktuálních zpráv má Německo jen v Newyorském Fedu Fedu 1 500 tun zlata (němečtí zákonodárci se na něj jeli nedávno podívat, ale podle informací časopisu Spiegel neuspěli). Proto se množství německého leasovaného zlata prodaného na trzích pohybuje minimálně ve stovkách tun, (klidně i desítkách miliard dolarů) a jen umocňuje problém s alokovaným zlatem. Tam se zadělává na opravdu velký průšvih. Kdo dříve přijde a bude tlačit na vydání fyzického zlata, ten má větší šanci na skutečný návrat fyzického zlata do vlasti. Proto němečtí zákonodárci tlačí na návrat zlata do Německa. Osobně se jim vůbec nedivím.

Venezuela

Množství zemí začínajících směřovat k repatriaci zlata postupně narůstá. Jednou z prvních zemí, která začala repatriovat zlato, byla Venezuela, zde se tato aktivita přičítala Hugovi Chávezovi a jeho nepřátelství vůči Spojeným státům. Šlo o více než 200 tun zlata, tedy zlato za zhruba 11 miliard dolarů. Když k tomu přidám míru spolupráce Venezuely s Čínou, možná Chávez začal repatriovat zlato právě na její popud.

Indie

Další zemí stahující zlato je Indie, země s jednou z největších poptávek po zlatě. Zlato tam je součástí kultury. Indický nejvyšší soud vyzval zhruba před půl rokem indickou centrální banku, aby zdůvodnila, proč má zlato uloženo u Bank of England, případně u Bank for International Settlements, ne ve vlastních trezorech. Soud dále vyzval indickou centrální banku, aby stáhla zlato do Indie. Téměř polovina indického zlata je totiž uložena v Londýně nebo ve Švýcarsku. Tato skutečnost porušuje zákon o indické centrální bance, podle něhož musí být 85 % jejího zlata drženo v Indii.

Další v pořadí

Hnutí za repatriaci zlata nabírá na obrátkách, o stažení zlata ze zahraničí uvažuje i Švýcarsko. Slyšení na toto téma proběhlo i v Rakousku, které má podle dostupných informací více než 75 % svých zlatých rezerv uloženo v Londýně.

Nedávno se k zemím uvažujícím (zatím neoficiálně) o repatriaci zlata přidalo i Nizozemsko, kde vzniklo hnutí za repatriaci zlata. Nizozemsko má účetně přes 600 tun zlata a je desátou zemí na světě, pokud jde o rozsah zlatých rezerv.

Pokračování článku najdete na serveru Proinvestory.cz

reklama
reklama