Půjdou politici za dluhovou krizi před soud? Islanďané se s tím nepářou

| Brian Kenety

Budou evropské politiky soudit stejně jako toho islandského? Soud s expremiérem Geirem Haardem, který začal 5. března, nastolil v Evropě precedens: před tribunál jej nepřivedlo to, co udělal, ale to, co údajně neudělal.

Bývalý islandský premiér Geir Haarde (vpravo) u soudu

Exploze islandské sopky s nevyslovitelným jménem Eyjafjallajökull, která před dvěma lety vychrlila mračno popela, což způsobilo nebývalé problémy v letecké dopravě po celé Evropě, nebyla ničím ve srovnání s politickými důsledky, jež může přinést proces s bývalým premiérem Islandu.

Kromě sopečného popela a ryb je pravděpodobně nejznámějším exportním zbožím tohoto malého ostrovního národa (320 tisíc obyvatel) Björk, výstřední a podobně malá zpěvačka. Nyní by se však mohla úspěšným vývozním artiklem s dalekosáhlým dopadem stát radikální myšlenka, že politik může být trestně odpovědným za to, že nedokázal zabránit hospodářskému kolapsu. 5. března se totiž Island stal první zemí, která postavila bývalého předsedu vlády před soud za nezvládnutí finanční krize.

Ostře sledovaný proces

Poté, co byl na počátku tisíciletí zprivatizován islandský bankovní sektor, domácí věřitelé agresivně expandovali na zahraničních trzích a spotřebitelé a podniky si masivně půjčovali v zahraničních měnách. Než se v září 2008 zhroutily tři největší islandské banky a byla na ně uvalena nucená správa – v tomto případě se důsledky také rozšířily po celé Evropě, což se dotklo i českých finančních institucí –, navršené půjčky islandských bank a další aktiva překročily více než desetkrát islandský HDP.¨

Po kolapsu převzal nejvyšší islandský finanční regulační orgán s požehnáním uděleným ve stavu legislativní nouze kontrolu nad domácími operacemi bank (Glintir, Landsbanki a Kaupþing). Tamní burza, jež před rokem 1990 vůbec neexistovala, ztratila 90 procent a v roce 2009 se islandské hospodářství propadlo o 6,9 procenta.

Obvinění Geira Haardeho, který zastával v letech 1998 až 2005 post ministra financí a v letech 2006 až 2009 byl předsedou vlády, zahrnují "vážné zanedbání povinností (...) tváří v tvář zásadním ohrožením, kterým čelily islandské finanční instituce a státní pokladna, nebezpečí, o němž věděl, nebo vědět měl".

Proces v reykjavíckém kulturním domě jistě neunikl pozornosti obyvatel hluboce zadlužených evropských zemí, jako jsou Řecko či Irsko, kteří na vlastní kůži poznali, jak se jejich úspory a důchody vypařily. A také tamním politikům, kteří – stejně jako Haarde – nedokázali finančnímu kolapsu zabránit.

  • 1
  • 2
reklama
reklama