Bude Island vzorem pro Řecko?

| Jan Schiller

Jen pár let poté, co mnozí ekonomové vypisovali Islandu parte, země vstává z mrtvých a nakročila k prosperitě. Politická reprezentace dramaticky snížila veřejné výdaje, důsledně a efektivně využívá pomoc Mezinárodního měnového fondu, což má také příznivý dopad na rating země.

Island

Toto nakročení je nicméně jen prvním krůčkem k dalšímu udržitelnému růstu, který je podmíněn dlouhodobým pokračováním přijatých opatření. Island si svůj "návrat k prosperitě" dost vydřel. Životní úroveň obyvatel se ještě zdaleka nevrátila na předkrizovou úroveň, lidé často bojují s osobními dluhy a mnoho jich bylo nuceno z Islandu odejít.

Pokles reálných disponibilních příjmů islandského obyvatelstva dosáhl v krizových letech zhruba 30 %. Island také stále dluží 5,5 miliardy dolarů za kompenzace ztrát britských a nizozemských vkladatelů po pádu tří islandských bank a státním bankrotu.

Na začátku islandské krize stála kombinace selhání bankovního dohledu, měnové politiky, nárůst objemu rizikových operací bank a nafouknutí velikosti bankovního sektoru v poměru k HDP na nepředstavitelných 1 000 %. Vše navíc doplněno masivním investováním bankovních domů do dlouhodobých aktiv, financovaných krátkodobým kapitálem, z velké části v jiné měně ("maturity and currency mismatch"), což ve chvíli zamrznutí mezibankovních trhů vedlo k nemožnosti refinancovat splatné závazky.

Při absurdním rozměru bankovního sektoru bylo poměrně rychle jasné, že nezbývá nic jiného, než začít znovu a šetřit, kde se dá. Islandský státní bankrot tak odstartoval novou éru pohledu na udržitelnost a rizikovost státního dluhu.

reklama
reklama