Investoři se připravují na kolaps eura

| redakce

Počet přeshraničních mezibankovních transakcí klesá, mezinárodní investiční fondy se Evropě vyhýbají a kapitál plyne do německých nemovitostí a státních dluhopisů. Banky, firmy a investoři se snaží zajistit pro případ pádu společné měny, nebo na něj dokonce sázejí.

Rozpad eura

Otmar Issing, bývalý hlavní ekonom ECB a architekt měnové unie, je dnes jako otec dítěte, které se chytlo špatné party, a vysvětluje, proč jsou všechny současné pokusy o záchranu Evropské měnové unie marné. Postupem času se přidal na stranu euroskeptiků po bok držitele Nobelovy ceny Miltona Friedmana, jenž v dobrý osud společné měny nevěřil už od počátku, vytvoření měnové unie považoval za experiment předem odsouzený k nezdaru. Stále více ekonomů nyní věří, že se jeho proroctví brzy vyplní.

Europolitici neznají na krizi lék, situace v Řecku je beznadějná, Španělsko trápí vážné problémy a osud záchranného fondu ESM závisí na zářijovém rozhodnutí německého ústavního soudu. Mezi věřitelskými a dlužnickými zeměmi je patrná vzájemná nevraživost. Někteří němečtí politici dokonce otevření volají po vyloučení Řecka z eurozóny. Na trzích má to všechno jasný dopad – mezi investory vzrůstají obavy o budoucnost společné měny. Není divu, měnová unie je udržována pohromadě jen uměle.

Přeshraniční mezibankovní toky vysychají

Banky a firmy se raději financují lokálně. Mají strach, že jinak utrpí ztráty. Podle statistik ECB se množství přeshraničních úvěrů mezi bankami eurozóny snižuje, pokles se urychlil od léta 2011. V červnu zaznamenaly tyto mezibankovní transakce rekordní minimum od finanční krize v roce 2007.

Banky navíc přerušují své konexe s vlastními pobočkami v zahraničí. Například Deutsche Bank raději vidí své dcery ve Španělsku a Itálii odkázané na financování od ECB. Na druhé straně velké banky ukládají u ECB přebytečné kapitálové rezervy. Připravují se na eventualitu, že jižní státy eurozónu opustí, jejich národní měny se drasticky znehodnotí a velké finanční skupiny tamní dceřiné banky prodají.

"Dokonce i regulátoři požadují po bankách, aby snížily přeshraniční rizika, ačkoli jde o opak toho, co má být smyslem měnové unie," říká Thomas Mayer, bývalý hlavní ekonom Deutsche Bank.

Od vypuknutí krize v roce 2008 Evropská komise tlačí evropské banky, aby svůj byznys (především v zahraničí) omezily za účelem navýšení kapitálových rezerv. Vydali dokonce i přísné limity na kapitálové toky v rámci velkých finančních skupin. Trvají na tom, aby se banky v každé zemi financovaly nezávisle.

Když bude například chtít italská matka UniCredit (dříve pyšná na svou panevropskou strukturu) po své dceřiné HypoVereinsbank transfer přebytečných prostředků, německý regulátor BaFin zakročí.

Evropě se vyhýbají soukromí investoři

Strach z pádu eura nemají jen banky, nedávno vylekala investory svým prohlášením společnost Shell, ropný gigant se 17 miliardami USD hotovostních rezerv. Bude raději investovat peníze do amerických státních dluhopisů, než aby podstupovala kreditní riziko v Evropě.

Evropa je na hlavu aneb když zadlužený zachraňuje dalšího zadluženého (a na dluh) Evropa je na hlavu aneb když zadlužený zachraňuje dalšího zadluženého (a na dluh) Veřejný dluh Itálie v červnu vzrostl na rekordních 1,973 bilionu eur a rozpočtový deficit za ...

  • 1
  • 2
reklama
reklama