Češi zchudnou. Vláda totiž šetří

| Pavel Kohout

Pravice, levice - je úplně jedno, jakou máme vládu. Ekonomická fušeřina se prosadí vždycky. Jinými slovy, vysoké daně znamenají odpovědnost. Alespoň podle chápání vlády a ministerstva financí. Nabízí se otázka, jestli toto chápání odpovědnosti je správné.

Miroslav Kalousek a Petr Nečas

Dlouhá léta platilo, že v případě nedostatku peněz stačí zvýšit spotřební daň z cigaret, z nafty, v nejhorším případě pak DPH. To už neplatí. Spotřební daně přesáhly hodnotu, na které jsou výnosy maximální. Už několik let ministerstvo financí čeká, až sousední státy zvýší spotřební daň z nafty.

Čeká marně. Vyšší spotřební daň na naftu ze sousedních zemí má jen Německo, kde ovšem obchodníci mají nižší marže. Česká nafta je pak nejdražší ve střední Evropě a český státní rozpočet přichází o miliardy. Jen kvůli tvrdohlavosti ministerstva financí. Tedy, pokud je to jen tvrdohlavost, ne něco horšího.

Temné podezření budí vyjádření náměstka ministra financí Ladislava Minčiče. Zvýšení dolní sazby DPH prý nemohlo způsobit nevalný výběr této daně, neboť "poklesl naopak výnos z položek, které jsou zdaněny základní sazbou daně z přidané hodnoty". Proboha, absolvent numerické matematiky a kybernetiky přece nemůže myslet vážně takové tvrzení! Náměstek Minčič je navíc specialista na matematické modelování v psychologii a ekonomii, alespoň podle oficiálního životopisu. Samozřejmě musí vědět, co ví každý spotřebitel: lidé kupují zhruba stejný objem zboží v nižší sazbě (které je nezbytné) a zbývá jim samozřejmě méně peněz na nákup zboží ve vyšší sazbě (kde je řada zbytných položek).

Popírat vliv daňové zátěže na tržby v maloobchodě je jako popírat gravitační zákon. Každý trhovec ví, že dražší zboží se hůř prodává.

Vzhůru nohama jako pravidlo

Premiér Nečas hájí politiku svého kabinetu slovy: "Vláda stojí a padá s tím, že bude snižovat deficit veřejných financí." Bohužel, česká vláda má ve zvyku dělat všechno opačně, než by měla.

Neplatí to samozřejmě jen pro Nečasovu/Kalouskovu vládu – nebylo by fér kritizovat jen jeden kabinet. Jiří Paroubek neblahé paměti vstoupil do historie veřejných financí svým nešťastným rozpočtem na rok 2006. V onom roce, kdy ekonomika rostla dnes stěží představitelným 7% reálným tempem, saldo státního rozpočtu skončilo na hodnotě -2,9 %.

Paroubek se dmul pýchou a hloupější část veřejnosti mu jeho samochválu baštila. Ve skutečnosti byl růst roku 2006 výsledkem tří faktorů - hypotečního boomu v domácí ekonomice, úvěrového boomu v celém světě, zejména v Evropské unii, a teprve třetím faktorem byl Paroubkův rozpočtový populismus. Bylo by samozřejmě lepší, kdyby tempo hospodářského růstu bylo tehdy mírnější za cenu dosažení přebytkového rozpočtu. Ale kdepak! V dobách konjunktury vláda ještě přikládá pod přetopený kotel, zatímco v dobách recese vláda neuváženě vypouští poslední zbytky páry, která ještě zbývá.

Snižujeme daně, volá pankáč mezi evropskými ministry financí Snižujeme daně, volá pankáč mezi evropskými ministry financí Evropou se šíří mánie fiskálních úspor, škrtů a zvyšování daní. Ministři financí Evropské unie se ...

  • 1
  • 2
reklama
reklama