Zpráva od sousedů: Německé firmy se připravují na nejistou budoucnost

| redakce

Německá průmyslová produkce za listopad (očištěno o počet pracovních dní) meziročně poklesla o 2,9 %, meziměsíčně vykázala 0,2% růst. Jak se bude ekonomice našich sousedů dařit v letošním roce? Jestli zde je někdo, kdo dokáže predikovat budoucnost německé ekonomiky, nejsou to týmy analytiků, jejichž predikce se málokdy vyplní, ale vrcholní manažeři německých firem, které dokázaly s úspěchem projít finanční krizí a nejistotou posledních let. A ti vzkazují: "Máme dnes jen jednu jistotu, a sice že už není jisté vůbec nic."

2 Německo

Podle průzkumu kolínského institutu pro ekonomický výzkum (Institut für Wirtschaftsforschung Köln) je aktuální ekonomická situace lepší než převládající nálada na trzích. Ale k čemu to je, když firmy a spotřebitelé přizpůsobují svá rozhodnutí chmurnému rozpoložení celé společnosti, a v důsledku toho investují a utrácejí méně, což samo o sobě ekonomický vývoj dále zhoršuje?

Stejně jako globalizovaná síť finančních trhů a internet pomohly urychlit ekonomický boom, prohlubují na druhé straně také krize. Nejistota má samozřejmě své opodstatnění, současná rizika nelze podceňovat - v italských volbách může zvítězit opět Silvio Berlusconi, na Blízkém východě hrozí eskalace konfliktů, čínský ekonomický růst může zpomalit nebo se americký prezident Obama nevypořádá s fiskálními problémy USA. Úkolem firem je s nejistotou počítat a být co nejflexibilnější.

BMW válí

Mnichovská automobilka vykazuje jedny rekordní tržby za druhými. Než ale její ředitel Norbert začne o svém výhledu ekonomického vývoje mluvit, zdůrazňuje, že hlavním tématem blízké budoucnosti budou takzvané černé labutě.

Šéf automobilky nechce nic predikovat, protože je to v dnešní době plné extrémů zhola nemožné. Některé státy jsou na pokraji kolapsu, zatímco jiné slibují silný růst (Brazílie, Rusko, Indie a Čína). Reithofer si je vědom toho, že dokonce i slibné regiony mohou ze dne na den upadnout do krize, například vlivem neuvážených politických kroků, jako jsou různá cla nebo další restrikce.

Reithofer se se svou společností musel stát skutečně flexibilním. Jeho hlavním současným cílem je ochránit ji před vážnými problémy plynoucími z nepředvídatelných událostí (tedy spustit nouzový režim v případě černé labutě).

Krizový management pracuje na plné obrátky, díky čemuž má BMW pro různé případy připraven nějaký scénář. Například pro situaci, že by náhle firmě za jeden rok klesly tržby o 20 %. Většina jiných společností by se v takovém případě octla v červených číslech, začala by propouštět zaměstnance a tlumit investice. BMW na to jde jinak a snaží se plánovat rozvrh pracovních hodin v synchronizaci s vývojem tržeb.

Zaměstnanci dostávají dohodnuté měsíční platy, ať ekonomika vzkvétá, nebo trpí recesí. Přesčasy se v dobách boomu připisují na zaměstnancův účet odpracovaných hodin, v době útlumu je pak zaměstnanec čerpá. Ve výsledku to vypadá tak, že v extrémně ekonomicky příznivých dobách vyrábějí v továrně tři směny, zatímco v době krize může závod klidně na 5 týdnů zastavit výrobu a platů zaměstnanců se to nijak nedotkne. Odstávku využijí zaměstnanci k tomu, že si vyberou dovolenou. Hlavní výhodou pro ně je, že nepřijdou o práci v době krize.

Velké výhody to dává i samotné firmě. Během krize nemusí vynakládat prostředky na sociální zabezpečení propuštěných zaměstnanců, které nařizují německé zákony, a v době konjunktury má kvalifikované zaměstnance hned "po ruce".

Stejně flexibilní je automobilka také, co se týče sortimentu. S příchodem krize dokáže bleskurychle přesedlat z výroby SUV k sedanům a naopak. Aby byla firma imunní proti měnovým fluktuacím, expanduje a diverzifikuje svůj byznys po celém světě.

  • 1
  • 2
reklama
reklama