Jak roboti zabíjejí ekonomiku

| redakce

Martin Ford, autor "The Lights in the Tunnel: Automation, Accelerating Technology and the Economy of the Future", se ve své knize zamýšlí nad výrokem Paula Krugmana, že chytré stroje umožňují růst HDP, ale zároveň omezují poptávku po pracovní síle. Podle Krugmana vzniká společnost, která stále bohatne, ale příjmy přibývají jen těm, kteří roboty a chytré stroje vlastní.

Roboti - ilustrační foto

Podle Forda tento styl uvažování naráží na zásadní fundamentální problém: pokud bude pracovních míst na úkor robotů ubývat, řada spotřebitelů začne postrádat příjem nezbytný pro stimulaci poptávky, která je pro ekonomický růst zásadní.

Každý výrobek a služba, které jsou ekonomikou produkovány, musejí být někým poptávány a nakupovány. Jediné dva sektory, které vytvářejí finální poptávku po produktech a službách, jsou domácnosti a vlády (a všichni ze zkušeností víme, že poptávka pouze veřejného sektoru není dlouhodobým řešením). Domácnosti spotřebovávají v USA kolem 70 % HDP.

Poptávka firem k ekonomickému růstu nestačí

Podniky také nakupují věci, ale nejde o finální poptávku. Jedná se zpravidla o vstupy využitelné k produkci. Pokud nebude poptávka po tom, co firma produkuje, bude muset skončit a přestane nakupovat vstupy. Firmy mohou prodávat jiným firmám, ale někde dole tento řetězec stejně končí u koncového spotřebitele (domácnosti nebo vlády), který nakupuje zkrátka proto, že produkt chce nebo potřebuje.

Zaměstnanec je zároveň spotřebitel, který pohání finální poptávku. Když bude nahrazen strojem, přestane fungovat jako spotřebitel (stroj nemůže po práci odejít na nákupy). Stroj využije energii, zdroje a náhradní díly, ale stále půjde jen o firemní vstupy, ne o finální poptávku. Vezměte v úvahu například robota v automobilce: pokud nezaměstnaní nebudou mít peníze na auta, přijde dříve či později o práci i robot.

Možná namítnete, že ne všichni roboti jsou využíváni pro výrobu. Jsou tu i "spotřební roboti", například hračka, která "spotřebovává" baterie. Ale v ekonomickém smyslu jsme i zde spotřebiteli my, ne robot. My potřebujeme zaměstnání a příjem na to, abychom do robota dokoupili baterky. Roboti nikdy nemohou vytvářet finální poptávku. Lidé ano.

Pokud bychom téměř všechna pracovní místa nahradili roboty nebo pokud by mzdy klesly natolik, že by většině lidí chyběl příjem, pak by současná tržní ekonomika postavená na masové spotřebě začala žíznit.

Existuje mnoho důkazů o tom, že vyspělé ekonomiky již s těmito strukturálními změnami bojují. V období před krizí táhla ekonomický růst spotřeba financovaná dluhy nebo příjmy, které měly být spořeny na penzi (nové studie poukazují na stále rostoucí počet Američanů, kteří vybírají svá penzijní konta kvůli tomu, aby měli z čeho zaplatit účty).

Skutečně Paul Krugman věří tomu, že díky robotům budeme žít ve společnosti, která stále bohatne (ač s nerovnoměrným rozdělením příjmů)? Že hrstka vlastníků robotů bude hromadit větší a větší bohatství, zatímco masy nezaměstnaných budou poptávat výstup robotů pomocí kontokorentu nebo výběrem úspor na penzi? Revoluce robotů není jen o příjmové nerovnosti, radikálně dopadá také na udržitelnost ekonomického růstu.

Inovace vyžadují existenci trhu. Investoři nebudou nové nápady ochotni financovat, pokud nebudou očekávat zdravou tržní poptávku. Budoucnost s nouzí o spotřebitele bude hra s nulovým součtem. Bude ji charakterizovat méně inovací ve stylu Steva Jobse a více těch, které spojujeme třeba s Goldman Sachs.

Trh jako obnovitelný zdroj

Pracovní místa a mzdy byly dosud vždy primárním mechanismem, který redistribuoval příjem (a kupní sílu) od producentů ke spotřebitelům. Všeobecná závislost na robotech a automatizaci může způsobit kolaps tohoto mechanismu, což je největší hrozba pro prosperitu.

Řešení? Dlouhodobě není jiné alternativy než přímé redistribuce příjmů. Jednou možností je garantovaný minimální příjem financovaný z progresivní daně (uvalené na vlastníky robotů) nebo jiných druhů daní (například uhlíkové daně). Takové reformy by ale bylo pravděpodobně sociálně a politicky problematické prosadit a spojily by se s jinými velkými problémy, s nimiž se vyspělý svět potýká již dnes.

Současné globální problémy jako například změna klimatu by byly pravděpodobně odsunuty na vedlejší kolej, protože by většina populace měla vlivem nedostatečných příjmů hlavně starost sama se sebou. Strukturální problém nahrazování pracovních míst roboty se proto pravděpodobně stane globálním problémem číslo jedna nadcházející generace.

Technická revoluce na obzoru: Budoucnost jako ze science fiction láká vaše peníze Technická revoluce na obzoru: Budoucnost jako ze science fiction láká vaše peníze Díky demografickému vývoji rozvinutého světa způsobí robotika další věděckou revoluci. Demografický vývoj v rozvinutých ekonomikách ...

Zdroj: econfuture.wordpress.com

reklama
reklama