(Ne)jednotná Evropa: Pro a proti diskutované hospodářské eurošablony

| Roman Chlupatý

Evropa mluví mnoha jazyky. Pokud se jí v dohledné době nepodaří najít jeden společný, sen o sjednocení kontinentu skončí jako pověstná babylónská věž. To ale neznamená, že je na výběr buď krach, nebo konec tradiční různorodosti, shodují se špičkoví ekonomové. Který jazyk, respektive model, zajistí stabilitu mezi oběma extrémy, ale zůstává otázkou.

Měla by Evropa, nebo alespoň eurozóna, přijmout společný ekonomický model?

Günter Deuber

Günter Deuber (Raiffeisenbank): Očekávat, že by Evropa měla jeden společný hospodářský model, je vzhledem k naprosto odlišným ekonomickým strukturám a historii jednotlivých zemí nerealistické. Příkladem může být na jedné straně zkušenost Německa a Rakouska, které sklízely úspěchy s přísnou měnovou politikou, a na druhé straně skupiny zemí, kterým vyhovovala slabá ruka.

Navíc ani zdaleka v Evropě nemáme plně integrovaný trh, nemluvě o jazyku a kulturních bariérách). Proto podle mě příliš nemá smysl ani spekulovat o jednotném modelu.

Je ale fakt, že se Evropa musí poprat s extrémními hospodářskými nerovnováhami uvnitř unie i s extrémními modely, například s tím, že tu máme na jednu stranu Německo, průmyslovou supervelmoc, a na druhou Řecko, které je možné považovat za deindustrializovanou zemi.

Rob Carnell (ING): Víte, co mě v souvislosti s touto otázkou fascinuje? Na jedné straně je tu argument, že Evropa jednotný model potřebuje. Tento hlas sílí a vychází z toho, že je potřeba sjednocená Evropa, federální Evropa, fiskální federalizovaná Evropa. To by mimo jiné znamenalo, že se do jisté míry prolnou kulturní identity a všichni se staneme Evropany; budeme mít české Evropany, francouzské Evropany a tak dále. Ale zároveň tu máme uvnitř mnoha zemí tlak na kroky opačným směrem. Vezměte si Spojené království, z něhož může odejít Skotsko, nebo Belgii, Španělsko a další.

Tento paradox mě fascinuje, a zároveň s tím mám problém. Implicitně to totiž znamená, že jeden z těchto pohledů je nesprávný, což si nemyslím. Nevím, co je správně, ale kdyby byla odpovědí na naše problémy integrace, pak by se přece to druhé nedělo. A to samé platí naopak.

Torben Andersen

Torben Andersen (švédská Rada pro fiskální politiku): Určitě záleží na tom, jak definujete jednotný model. Pokud to berete tak, že si všechny elementy sociální politiky, daňové soustavy, regulí, kterými se řídí trh práce, a tak dále musejí být podobné, pak je to podle mě z řady důvodů nemožné.

Určitě je ale možné, ba dokonce žádané, aby si země byly navzájem blíže, to současná krize potvrdila. Způsob, jakým je eurozóna zkonstruována, totiž vyžaduje společný postup v oblasti fiskální politiky a podobně.

Fiskální kompakt je krok tímto směrem, ale je těžké si představit, že vše bude fungovat bez nějakého mechanismu umožňujícího sociální transfery. To ale ještě nutně neznamená, že v Evropě musí být federální fiskální struktura, jakou mají ve Spojených státech.

  • 1
  • 2
reklama
reklama