5 argumentů proti vizi, že Čína ovládne svět

| Tomáš Beránek

Příběh, který není potřeba dvakrát připomínat – mocná Čína ekonomicky dotahuje Spojené státy a roste i její globální politický vliv. Navzdory tomu, že je čínský HDP stále přibližně poloviční oproti tomu americkému, zatíná asijský tygr své drápy do hvězd na americké vlajce stále silněji. Máme se opravdu obávat toho, že Čína vystřídá Spojené státy na pozici světové jedničky?

Vzpomeňme si na japonský příběh. Není to tak dávno, co Američané nevěřícně zírali, jak se z bájné země buddhistických chrámů stává jedna ze světových velmocí. Ale kde je dnes Japonsko? Trpíc deflační kocovinou sleduje světovou politiku tiše zpovzdálí a snaží se řešit neřešitelné demografické problémy.

Vraťme se nyní k Číně. Co když jsou vize o Američanech servírujících Číně post světové jedničky na stříbrném podnose pouze utopickou vizí? Zde je pět faktů, které v její prospěch příliš nemluví.

1. Korupce sahá do nejvyšších pater, duševní vlastnictví je neznámý pojem

Čínská politika i ekonomika je korupcí prolezlá až do morku kostí. V průběhu posledních pěti let bylo v souvislosti s podezřením z korupce vyšetřováno 660 tisíc státních zaměstnanců. A nejde jen o řadové úředníky, některé případy se týkaly úplatků astronomické výše a sahaly do nejvyšších pater čínských ministerstev.

Dalším limitujícím faktorem pro růst čínské ekonomiky je masivně rozšířená průmyslová špionáž a zneužívání duševního vlastnictví. Pro společnosti s expanzní politikou jsou proto skutečné náklady na čínský byznys nesrovnatelné s prvotními odhady. Dobrý důvod k tomu, aby si společnosti svůj vstup na čínský trh rozmyslely, nemyslíte?

Čína - korupce

2. Domácí (ne)růst

Čínský růst v 21. století nejlépe vystihuje slovo infrastruktura. Aktuální růst čínské ekonomiky je v největší míře tažen exportem, nikoli domácím trhem. Primární jsou pro čínské exportéry rozvíjející se trhy, především Jižní Amerika, Afrika a vybrané asijské regiony. Jak tento domácí (ne)růst zakrýt? Čínští představitelé přišli s jednoduchým řešením – masivními investicemi do infrastruktury.

Růst fixních investic sice v roce 2012 dosáhl na první pohled úctyhodných 20,6 %, má to ale háček. Zatímco tímto číslem se Čína ráda chlubí, o jiném se příliš nezmiňuje – loni dosáhly investice do rozvoje čínské infrastruktury 3,63 bilionu liber (cca 5,75 bilionu USD a téměř 111 bilionů Kč). Ve snaze podpořit hospodářský růst tak zhoustla nejen dálniční a železniční síť, ale pod velkými čínskými městy se ve velkém začaly razit i nové tunely metra.

reklama
reklama