Vrchol idiotství, že už neplatí zlatý standard

| redakce

V 60. letech minulého století obhajoval ekonom Robert Triffin názor, že má globální peněžní systém založený na jedné rezervní měně zásadní vadu. Jednoduše řečeno, poptávka po rezervách v praxi vyvolává deficit běžného účtu obchodní bilance u emitující země. Nejzvláštnější na "Triffinově dilematu" je to, že lidé tato slova berou vážně ještě po půlstoletí.

Zlato

Jak je to s deficitem běžného účtu a zlatým standardem?

V posledních 150 letech některé země aplikovaly systém zlatého standardu, který využívá jako rezervní aktivum určitou měnu. V praxi to neznamená držet hotovost v rezervní měně, ale většinou vládní dluhopisy v ní denominované. Před rokem 1914 šlo většinou o britské státní dluhopisy, po roce 1944 je nahradily americké.

Vybrané státní dluhopisy držely jako rezervní aktivum již banky využívající zlatý standard od počátku 18. století. Nezáleželo na tom, zda držely domácí, nebo zahraniční dluhopis, klíčové bylo, zda byl vázaný na zlato.

Přibližme si situaci na příkladu: Pokud emitent měny (většinou centrální banka) chce držet britské vládní bondy jako rezervní aktivum, pak je musí v určitém okamžiku nakoupit. Podobně jako soukromý investor – nakoupíte dluhopisy, a teprve pak je vlastníte.

Způsobí to deficit běžného účtu? Ne. Ten odráží import a export kapitálu, v jiném pojetí pak rozdíl mezi domácími úsporami a investicemi.

Pokračujme s vysvětlením na našem příkladu: Míra úspor (tvorba finančního kapitálu) v Británii je 10 % HDP, z toho jsou 4 procentní body využity doma a 6 putuje do zahraničních investic. Británie tak hospodaří s přebytkem běžného účtu 6 % HDP, což byl příklad éry před rokem 1914, kdy byla britská libra hlavní rezervní měnou.

Účet čistých finančních a ostatních aktiv (především bondů) britských investorů dosahoval 6 % HDP. Hrubé počty mohly být například: nákupy zahraničních aktiv 10 % a prodeje 4 % HDP. Některé z těchto prodejů britských aktiv mohly mít na svědomí zahraniční centrální banky svými nákupy dluhopisů.

Chyba ve znaménku

Něco podobného se dělo v USA. Zatímco Robert Triffin bědoval nad údajně nevyhnutelným a destruktivním deficitem běžného účtu USA, Amerika de facto dlouhodobě hospodařila s přebytky. Triffin se zmýlil ve znaménku. Když končil brettonwoodský systém v roce 1971, USA od roku 1960 vykazovaly každoročně přebytky běžného účtu. Přesto zástupy vážených ekonomů již 50 let mluví o tom, jak se brettonwoodský systém rozpadl kvůli deficitu běžného účtu způsobenému Triffinovým dilematem.

  • 1
  • 2
reklama
reklama