Potravinový masakr: Drahé potraviny spouštějí vlnu revolucí

| Jaroslav Čech

Představitelé západních zemí nepřestávají chápat rytmus recesí a oživení jako v zásadě přirozený "koloběh života", jako věčné odchylky a návraty do rovnovážného stavu. Konjunktura pak musí přijít stejně jistě, jako po noci přichází den.

Nepokoje v Tunisku

A krize není jen nepříjemná, nýbrž i očistná. Je šancí, jež klestí cestu investorům, kteří v těžké hodině světové ekonomiky prokázali odolnost. Nezaměstnaní se zde jeví jako souhrnná statistika nebo ryze osobní patálie. Hlad vlky z lesů nežene.

Blesk z čistého nebe

Někdy proto zapomínáme na blesk z čistého nebe, na písek hozený do promazaného mechanismu zvenčí. Něčím takovým je bezpochyby revoluce v Tunisku, která v půlce ledna svrhla tamní zkorumpovanou vládnoucí kliku a poukázala na vážné politické dopady "pouhé" ekonomické krize v relativně vyspělé zemi afrického Maghrebu. Sice na hospodářské periferii světa, ale přece jen také v "naší" oblíbené turistické destinaci a "těsně vedle" Itálie.

Nešlo vůbec o revoltu zfanatizovaných islamistů, která by vyhřezla na ulici po kázání v rozpálené mešitě, jak se v podstatě snaží tvrdit odstavený diktátor Ben Ali. Na jejím počátku – 17. prosince – se veřejně upálil mladý inženýr Sidi Bouzid jen proto, že byl nezaměstnaný. A na jejím konci stáli obyčejní lidé v ulicích (několik desítek mrtvých), kteří nevzývali Proroka, nýbrž – řekli to novinářům – "chléb, důstojnost a svobodu".

Jako frankofonní oblast má Tunisko ekonomicky, politicky i kulturně nejblíž k Francii. Pařížská elita moci a vlivu se velmi zapletla s Ben Aliho režimem, a tak v gratulacích tuniskému lidu předstihl Nicolase Sarkozyho jeho předchůdce v úřadě, penzista Jacques Chirac. Ale Sarkozy, který letos předsedá zemím G-20, 24. ledna přednesl v Paříži návrh "akčního plánu" na regulaci byznysu investičních fondů s potravinami.

Už je to (zase) tady

Ze světových zemědělských trhů znovu totiž vystrčila růžky hrozba hladu. Slepota k tomuto problému trvala dva roky. Od počátku roku 2008 se Egypt, Maroko, Indonésie, Filipíny, Haiti, Nigérie, Mozambik a Burkina Faso ponořily do rozsáhlých nepokojů. Pak ovšem přišly dva mimořádně úrodné roky (2008-9) a umožnily na tyto rozhořčené vzpoury zapomenout.

Nezájem představitelů G-8 o potravinovou otázku se prokázal na listopadové konferenci FAO (Organizace OSN pro výživu a zemědělství). Delegáti nenalezli žádné řešení, které by mohlo novým hladovým nepokojům zabránit.

  • 1
  • 2
reklama
reklama