Peter Brabeck-Letmathe: Světu může dojít voda, a s ní i potraviny

| Lukáš Kovanda

PETER BRABECK-LETMATHE, předseda představenstva společnosti Nestlé, říká: "Už nynější spotřeba vody převyšuje míru, již ještě lze přirozeně znovu doplnit. Hrozí proto i nedostatek potravin."

Peter Brabeck-Letmathe

Varujete před hrozbou nedostatku vody. Máme se obávat vodních válek? Stane se voda ropou 21. století, jak praví někteří experti?

Voda je nejdůležitější a nejcennější zdroj, který máme. V nejhorším lze žít bez ropy, ale v žádném případě nemůžeme žít bez vody. Voda je život. A povede tlak na tento zdroj k válkám? Domnívám se, že to je velmi negativní způsob, jak se na věc dívat. Vždy jsem se na to snažil hledět jinak - může tlak na vodu vést k tomu, že se lidé dají dohromady a budou spolupracovat? Když si třeba vezmete situaci na Blízkém východě, jediné projekty, které i v nejhorších situacích a během nejtěžších politických tenzí dokázaly dát dohromady Palestinu a Izrael, byly ty vodohospodářské.

Dobře. A bude cena vody v příštích desetiletích stoupat?

Problém s vodou tkví v tom, že na ni nelze pohlížet z globální perspektivy. Problémy s vodou jsou lokálního, nikoli ovšem národního, charakteru. Jeden litr vody v Praze nemá stejnou hodnotu jako litr vody na Sahaře, v Pandžábu nebo někde na americkém Středozápadě. Hodnota vody závisí kromě toho také na ročním období. Příliš mnoho vody je stejně negativní jako její nedostatek. Typickým příkladem jsou záplavy a povodně - třeba ty nedávné v Pákistánu. Nelze vůbec říci, že tam byl nedostatek vody, naneštěstí to však nebyla voda pitná. Zdroje pitné vody byly naopak tou živelní katastrofou ničeny. Voda tedy není ropa - její hodnota závisí na tom, kde, kdy a jak je dostupná.

Je přesto možné obecně říci, že voda bude vzácnější?

Už nynější spotřeba převyšuje míru, jež může být přirozeně opět doplněna. Spotřeba vody je neudržitelná. Vodu lze doplnit třeba i zužitkováním takzvané fosilní vody, která vznikla před stovkami tisíc let, ale ani takové doplnění nebude dostatečné. Do roku 2030 tedy nastane vážný nedostatek vody, jak uzavírají odborné studie. Nebude se nám dostávat přibližně čtyřicet procent potřebné vody.

Platí to i pro Evropu? Pro Českou republiku?

To opět záleží na tom, o které části Evropy mluvíme. Mluvíme-li o Španělsku, situace bude dost odlišná od situace v České republice. Česká republika sdílí to privilegium, že se nachází v oblasti deštěm zavlažovaných půd. Proto si nemyslím, že Česká republika bude mít problémy s dodávkami vody.

Takže se to bude týkat hlavně zemí, jako je zmíněné Španělsko?

Ano. Ale lokální problémy s vodou mohou vyústit v problém globální - v globální nedostatek potravin. Vody je totiž třeba pro produkci potravin pro lidstvo. Rozhodující potravinoví dodavatelé, jako jsou Spojené státy, části Evropy, Austrálie, Argentina, Indie, Pákistán či Čína, řeší přitom problémy s vodou již dnes. Vskutku, i takové Spojené státy už v současnosti musí řešit závažné problémy s dodávkami vody.

Proto říkáte, že nedostatek vody ústí v nedostatek potravin?

Přesně tak. To je problém, jenž je mi jako představiteli jedné z vedoucích potravinářských firem na světě velmi blízký. Problémy s vodou ovlivní ceny a dodávky zemědělských surovin a potravin. Nezapomeňme, že 92 procent využívané vody se upotřebí v zemědělství. Skrze zemědělství se tedy z toho stává globální problém. Co hůř, vede to i ke skutečnosti, že se s vodou virtuálně obchoduje.

Co tím myslíte?

Dám příklad. Až do roku 2009 produkovala Saúdská Arábie pšenici. Vyvážela ji. Exportovala tři miliony tun té obiloviny. Pak se tam však kvůli problémům s dodávkami vody rozhodli přestat s produkcí pšenice, a naopak ji začali dovážet. Ve skutečnosti však tím, co dovážejí, je virtuální voda. Obchod se samozřejmě vždy týká v prvé řadě obilí, ale prostřednictvím směny obilí se vlastně směňuje i voda, jež byla nutná pro jeho vypěstování.

reklama
reklama