Kdo má na svědomí inflaci?

| Jaroslav Brychta

Finanční spekulace letos zachvátily trhy s deriváty, které jsou navázány na potraviny. Lze však opravdu spekulanty vinit z drahoty potravin? Tato teze není vůbec přijímána jednomyslně.

Ceny potravin - ilustrační foto

S ohledem na to, že ceny potravin vyskočily vzhůru v letech 2007 až 2008 a znovu zažíváme jejich vzestup od léta 2010, mnozí ekonomové tvrdí, že za těmito cenovými šoky stojí finanční spekulace. Je důležité pochopit jejich příčiny: jen v roce 2008 podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) upadlo dalších 40 milionů lidí do hladu. Mezi odborníky však o této otázce neexistuje shoda.

Konec rozumu

Podle údajů Banky pro mezinárodní platby (BIS) objem derivátů na veškerých komoditních trzích (tedy nejen potravinových) raketově stoupl – šlo o skutečnou explozi – koncem 90. let a dosáhl v červnu 2008 vrcholu v celkové hodnotě převyšující 13 bilionů dolarů (13 200 miliard). Poté začal objem derivátů prudce klesat.

Využití komoditních derivátů, včetně těch potravinových, není samo o sobě ničím nelogickým, neobvyklým či ďábelským. V podstatě jde o to, aby si například farmář mohl koupit právo na prodej své pšenice nebo mléka v blízké budoucnosti za známou aktuální cenu. Výrobce se tak chrání před dopady potenciálního poklesu cen, aby se předtím na poli a v kravíně nadarmo nelopotil a uchoval si nějakou životní jistotu. Podobně se z druhé strany k lítosti farmářů brání výrobci jogurtů nebo mouky, kteří si takto s předstihem kupují aktuální tržní cenu mléka či pšenice, aby si pro sebe fixovali ceny těchto komodit a mohli naopak ustát jejich případný dynamický vzestup.

Poslední dobou se nicméně tato bohulibá činnost, která bývala i celkem užitečným indikátorem pro rozhodování všech producentů, přesunula z rukou samotných výrobců a seriózních "komerčních spekulantů" na počítačové monitory spekulantů finančních, lidí z investičních fondů a investičních bankéřů. Ti se už nestarají o ceny pšenice nebo mléka, ale jen o ceny derivátů s nimi spjatých, a to pouze za jediným účelem: rychlé návratnosti kapitálu s co největší přidanou hodnotou. Podle některých odhadů (pohyby na tomto trhu lze už jen odhadovat) činí dnes tento typ spekulací v Paříži – na jednom z největších komoditních trhů – 80 procent veškerého obchodování s potravinovými deriváty. Koncem 90. let tam představovala ryze spekulační činnost s těmito deriváty jen 20 procent, zatímco komerční obchodování 80 procent; poměr mezi iracionální spekulací a racionální komercí se tedy během jediné dekády zcela obrátil ve prospěch "tržního nerozumu".

  • 1
  • 2
reklama
reklama