Psychologie investora (9. díl): Není vše zlato, co se třpytí
|

Psychologie investora (9. díl): Není vše zlato, co se třpytí

Předsudek dostupnosti (availability bias) lze shrnout následovně: Pokud investor není s veškerými relevantními informacemi obeznámen nebo je nemá k dispozici a bude se spoléhat pouze na to, co se mu náhodou dostane pod nos, je extrémně pravděpodobné, že jeho investiční rozhodnutí nebudou optimální.

Ponaučení pro investory Chyby v investování Investování Psychologie

Výstižnou definici tohoto behaviorálního předsudku uvádí Michael Pompian, CFA a expert na behaviorální finance: "Předsudek dostupnosti je určitým odhadem od oka, mentální zkratkou či zjednodušením, které lidem umožňuje odhadovat pravděpodobnost určitého výsledku podle toho, jak je daný výsledek v jejich životě obvyklý či důvěrně známý. Pokud tomuto předsudku lidé podlehnou, vnímají možnosti, na které si lehce vzpomenou či si je lépe uvědomí, jako pravděpodobnější než ty možnosti, které si dokáží obtížněji představit nebo kterým je těžké porozumět."

Známější neznamená pravděpodobnější

Uvedenému předsudku se věnovali také legendární kognitivní psychologové a zakladatelé behaviorální ekonomie Daniel Kahneman a Amos Tversky. Podle nich existují situace, ve kterých lidé odhadují četnost či pravděpodobnost určitého jevu podle toho, jak snadno se jim vybaví výskyt a příklady těchto jevů. Například člověk může odhadovat riziko srdečního infarktu mezi lidmi ve středním věku podle toho, že si vzpomene na takové případy mezi svými kolegy a přáteli. Podobně může člověk odhadovat pravděpodobnost neúspěchu určitého podnikatelského záměru pomocí znalostí o tom, s jakými problémy se může daný podnikatel setkat.

Lidé často nevhodně a nedbale předpokládají, že snadno dostupné myšlenky, představy a dojmy představují nezkreslené indikátory reality. Lidé odhadují pravděpodobnost určitých jevů podle toho, jak snadno si vzpomenou na podobnou událost z minulosti nebo na analogickou událost. Dojmy získané z lidské představivosti a minulých zkušeností se kombinují a spojují tak, aby vytvořily řadu možných či představitelných výsledků. Tyto však ne vždy odráží realitu.

Klasickým příkladem je výzkum investičního manažera Jamese Montiera, který se ptal lidí, co je podle nich pravděpodobnější příčinou smrti v USA, zda úmrtí kvůli padajícím částem letadla, nebo úmrtí po napadení žralokem. Většina lidí se domnívala, že pravděpodobnější příčinou smrti je útok žraloka. Útoky žraloků mají větší publicitu než úmrtí kvůli padajícím částem letadla, a navíc si je dokážeme snáze představit (částečně také díky filmu Čelisti). Nicméně pravděpodobnost, že nás zabijí padající části letadla, je 30krát větší než šance, že zemřeme po útoku žraloka.

Nákup známých akcií

Brad Barber a Terrance Odean v roce 2007 publikovali článek s názvem Vše, co se třpytí: Vliv pozornosti a novinek na nákupní rozhodování individuálních a institucionálních investorů. Ve studii testovali a potvrdili hypotézu, že jsou individuální investoři častými kupujícími těch akcií, které na sebe strhávají pozornost. Neboli individuální investoři nakupují akcie, které se jim z jakéhokoli důvodu dostanou pod nos, více než jiné akcie, kterým není věnována taková pozornost.

Nákupy poháněné pozorností či nápadností jsou podle autorů důsledkem toho, že investoři musejí pátrat mezi tisíci akcií, které mohou potenciálně koupit. Individuální investoři naopak nečelí stejnému problému, když prodávají, protože mají sklon prodávat pouze akcie, které vlastní, a neprodávat takzvaně nakrátko (spekulovat na pokles cen akcií, které si půjčí). Autoři vyslovili hypotézu, že mnoho investorů uvažuje o nákupu pouze těch akcií, které se jako první dostanou do jejich hledáčku. Z toho vyplývá, že preference určují výběr poté, co pozornost určila množinu, ze které lze vybírat. Empirické závěry této studie jsou tak v rozporu s tradiční finanční teorií.

Když není čas na průzkum trhu

Při nákupech je pro většinu individuálních investorů nemožné a neuskutečnitelné ohodnotit podstatné náležitosti každé dostupné akcie. Autoři uvedené studie se tak domnívají, že mnoho investorů tento vyhledávací problém řeší tím, že uvažuje o nákupech pouze těch akcií, které nedávno získaly jejich pozornost. Je tak méně pravděpodobné, že investor koupí akcií, která ve středu jeho pozornosti není.

Takové nákupní chování nicméně negeneruje nadprůměrné výnosy. Autoři článku jsou přesvědčeni, že většina investorů bude mít největší prospěch ze strategie "kup a drž" u dobře diverzifikovaného portfolia. Investoři, kteří kladou důraz na pátrání po "příští skvělé akcii", by si měli zapamatovat to, co kalifornští zlatokopové zjistili již dávno: "Není vše zlato, co se třpytí."

Závěrečná ironická poznámka Barbera a Odeana je výstižná. Investoři (a spekulanti obzvlášť) by si neměli hrát na zlatokopy, měli by být ve své činnosti trpěliví, pracovití, usilovní, ale ne naivní. A to se netýká jen akcií. Jak říká Warren Buffett, "investování je jednoduché, ale ne snadné".

Abyste jako investoři překonali předsudek dostupnosti, musíte provádět pečlivý výzkum a o investičních rozhodnutích musíte patřičně přemýšlet předtím, než je uskutečníte. Podstatné je se soustředit na dlouhodobé výsledky a investiční cíle a důsledně se vyvarovat sázení na krátkodobé a často iluzorní trendy. Uvědomte si, že každý z nás má přirozenou lidskou tendenci mentálně přeceňovat nedávné a zajímavé události. A každý se musí naučit tuto lidskou přirozenost překonat tak, aby negativně neovlivňovala jeho investiční rozhodnutí.