Světová ekonomika se pomalu dává dohromady

| Jan Maňák

Technicky vzato je to jasné – dvě po sobě jdoucí čtvrtletí poklesu HDP znamenají začátek recese. S jejím koncem ale buďme opatrnější – jedno růstové čtvrtletí ještě nemusí vyvolávat přehnaný optimismus.

Růst za druhé čtvrtletí v Německu, Francii (0,3 procenta) a Japonsku (0,9 procenta) signalizuje, že se ekonomika „odrazila ode dna“, ovšem kdo v těchto slovech hledá příslib dalšího rychlého růstu, může být nepříjemně překvapen.

Centrální banky jsou pochopitelně opatrné s pozitivními výhledy a snaží se mírnit optimismus ohledně ekonomického zotavení. Například Fed sice tvrdí, že se ekonomika stabilizuje, upozorňuje však zároveň na faktory, které mohou ohrozit spotřebu. Jde především o rostoucí nezaměstnanost, klesající bohatství lidí související s poklesem cen nemovitostí nebo složité úvěrové podmínky na trhu.

Ve Velké Británii se podle národní banky potýkají s hlubokou recesí. V eurozóně zase Jean-Claude Trachet nikdy nevynechá poznámky o „hrbolatých cestách k oživení“ a „protichůdných signálech z ekonomiky“.

Znamená to jediné – centrální banky nebudou spěchat se zvyšováním základních úrokových sazeb nebo s koncem mimořádné monetární politiky. Zkrátka věří, že závod v ekonomickém oživení nakonec vyhrají ti, co budou nejméně spěchat.

BNP Paribas AM: Odhad růstu a inflace

S utahováním monetární politiky nikdo nespěchá

Tento přístup je v tuto chvíli poměrně kladně hodnocen, protože inflace je ve většině vyspělých zemí negativní, a to především na základě vývoje v energetickém sektoru. Ovšem stejný přístup může snadno přestat vyhovovat, pokud stejné faktory začnou tlačit inflaci vzhůru.

  • 1
  • 2
reklama
reklama