Akcie na hraně propasti

| Daniel Kuchta

Relativně dlouhé období nejistoty a nepříznivého vývoje na akciových trzích nutí investory přemýšlet o alternativách, které nahradí tento ještě stále nejoblíbenější investiční nástroj. Množí se dokonce názory, že jejich čas je nadobro sečten. Mají to akcie u investorů spočítané?

makléři burza trhy

V průběhu minulého týdne jsem narazil na dva články, které sice byly psány nezávisle a z různého úhlu pohledu, ale jejich vyznění bylo velmi podobné – akcie mají za sebou velmi dlouhé období, kdy byly hvězdami mezi investičními nástroji, růžová budoucnost je však nečeká.

Začátkem září se na webu pro-investory.cz (resp. na webu scribd.com) objevila analýza od analytika Citigroup Roberta Bucklanda o "kultu akcií", který vznikl v padesátých letech minulého století. Za jeho vznikem stojí několik faktorů - od příznivých ekonomických podmínek, po změnu investičního chování institucionálních investorů, zejména penzijních fondů.

Za všechno může Markowitz a penzijní fondy

Podle Bucklanda se začátek období "kultu akcií" shoduje s rozšířením Markowitzovy moderní teorie portfolia, podle níž dobře diverzifikované portfolio může kromě snížení rizika přinášet také nadprůměrné výnosy. Společně se začínajícím obdobím klidu bez světových válečných konfliktů a rostoucí prosperity, které následovalo po období dvou světových válek a velké ekonomické depresi, to byla velmi dobrá výchozí situace znamenající začátek úspěšné éry akcií.

Nejvýznamnějším hráčem na trzích, který tuto situaci využil ve svůj prospěch a díky němuž se akcie později staly symbolem růstu a vysokých dlouhodobých výnosů, byly penzijní fondy. Ty měly, na rozdíl od dneška, v padesátých letech problém spíše s přílivem peněz než s jejich odlivem a dlouhá splatnost v kombinaci se zajímavými dlouhodobými výnosy pro ně byla velmi lákavá. Krátkodobou volatilitu omlouvaly dlouhodobé výnosy, přičemž akcie se v té době ukazovaly jako velmi výhodná ochrana proti inflaci.

Situace byla podobná na obou stranách Atlantiku. Jak v USA, tak například ve Velké Británii se portfolia penzijních fondů v průběhu padesátých a šedesátých let začaly dramaticky obměňovat. Dluhopisy, které hrály do té doby prim, začaly poměrně rychle ustupovat akciím, které již na začátku šedesátých let převzaly štafetu vedoucího aktiva v jejich portfoliích.

Pokud na začátku padesátých let byl poměr cenných papírů s pevným výnosem a akcií u penzijních fondů v USA 67 % ku 17 %, ke konci roku 2006, kdy akcie dosáhly vrcholu, to bylo 18 % ku 69 %. U penzijních fondů ve Velké Británii byl tento poměr na vrcholu (na začátku devadesátých let) ještě výraznější ve prospěch akcií (76 % ku 12 %).

Nemalý podíl na tomto výsledku můžeme přičíst také výnosům, které měly nemalý podíl na růstu popularity akciových investic. Následný vývoj pak měl za následek situaci, kdy růst cen akcií živil rostoucí zájem o ně, a zároveň rostoucí poptávka po akciích vedla k růstu jejich cen. V roce 1999 mělo 100 investovaných dolarů z roku 1950 v akciích hodnotu 58 380 dolarů, přičemž u státních dluhopisů to bylo pouhých 1 651 dolarů.

  • 1
  • 2
reklama
reklama