Lesk a bída regulace: na kolik nás přijde?

| Roman Chlupatý

Nad velkými finančními institucemi se stahují regulatorní mračna. Nizozemská ING pod tlakem evropských orgánů před týdnem oddělila bankovnictví od pojišťovnictví; a jak trh očekává, podobně dopadnou i další banky, které Brusel přitlačil ke zdi.

Eric Chaney

Ve Spojených státech pak došlo ke zveřejnění dlouho očekávané 253 stránkové příručky jak regulovat, přebírat a rozebírat příliš velké firmy. Evropští a Američtí politici říkají, že se tak snaží předejít tomu, aby vznikali a přežívali giganti, které prostě není možné nechat padnout. Kritici naopak tvrdí, že jde o líbivá gesta bez šance na úspěch. To ale neznamená, že přísnější kontrola sektoru není zapotřebí, říká vrchní ekonom skupiny AXA Eric Chaney.

Nakolik může přísnější regulace finančního sektoru zabránit opakování krize, jak někteří politici tvrdí, a nakolik je možné pouze zajistit, aby ta příští krize byla méně drastická?

Myslet si, že můžeme zabránit spekulativním bublinám a finančním krizím je utopie. Dokonce zajdu tak daleko, že si dovolím tvrdit, že by to bylo možné jen v případě nulového hospodářského růstu. Pokud by příjmy a produktivita stagnovaly, pak by asi bylo skutečně možné vyhnout se finančním krizím. Pokud ale přijmeme předpoklad, že jsou růst a produktivita podmíněny sázkami na budoucí růst, a pokud to doplníme o předpoklad, že chceme růst, pak zároveň musíme přijmut i to, že lidé budou občas dělat rozhodnutí, která jsou špatná, a o kterých si přitom myslí, že na nich vydělají; budeme muset přijmout to, že lidé riskují. A to proto, že risk může přinést odměnu. Dokud to tak bude, bude také existovat nebezpečí, že lidé začnou riskovat příliš. Což znamená, že jediné, co se nyní dá skutečně dělat, je pokusit se do budoucna zmírnit problémy spojené s přílišným rizikem.

Snahy o to zmírnit dopady spekulativních přestřelení nejsou ničím novým. Objevily se i před nynější krizí – a selhaly. Jak pravděpodobné tak je, že se nyní podaří najít účinný mechanismus?

V tuto chvíli jsme v porovnání s minulostí ve zcela odlišné situaci. A to kvůli naprostému propojení finančních systémů. Je sice pravda, že už v devatenáctém století byla ekonomika do značné míry globalizována. Ale v porovnání s dneškem tehdy většina kapitálu proudila přes hranice ve formě přímých zahraničních investic zatímco toky financí byly mnohem méně bežné. A to je zásadní rozdíl, kvůli kterému je třeba nyní k riziku přistupovat odlišně. Podle mě by základem tohoto odlišného přístupu měla být koordinace mezi jednotlivými regulátory. Díky té by se nám napříště mohlo dařit odhalovat problémy, které se v globálním finančním systému objeví. Což ještě neznamená, že by se nám dařilo vyhnout se tomu, že by čas od času bylo nutné projít korekcí. Tomu nelze zabránit, s tím se prostě musíme naučit žít. Ale zcela jistě to nabízí jisté příležitosti: například možnost koupit si pojištění proti korekci – právě to se může stát už brzy zajímavým obchodním modelem.

  • 1
  • 2
reklama
reklama