Robert Bergqvist: Bankovní regulace může zadusit ozdravení

| Roman Chlupatý

Velké banky musejí platit desátek, který svět pojistí proti škodám způsobeným příští krizí. Na dálném kanadském severu se na tom o víkendu shodli ministři financí skupiny G7. Ti se teď pokusí přesvědčit zbytek světa, aby zvláštní daň na každou transakci, a nebo poplatek z peněz s nimiž hospodaří, posvětil. Zamrzne kvůli tomu bankéřům a investorům úsměv na rtech?

Robert Bergqvist

Vrchní ekonom švédské skupiny SEB Robert Bergqvist tvrdí, že ne. V Londýně během rozhovoru však připustil, že se problémy související se snahami o přísnější regulaci se přesto mohou objevit.

IW: Stále více expertů se obává, že letos dojde ke zpomalení tempa růstu, případně i k jistému propadu – na jakési pomyslné druhé dno. Souhlasíte s nimi?

Robert Bergqvist (RB): Pokud vezmu v potaz dostupná čísla, tak mi vychází, že si globální ekonomika užívá růstové momentum. A stejně tak mi naznačují, že by tomu tak mělo být i nadále. Což však neznamená, že nepřemýšlím o tom, do jaké míry je nastartované ozdravení udržitelné. Zejména kvůli tomu, že není jasné, co se stane, až podpora, které se ekonomice dostává od států, zmizí. Teoreticky by měl na řadu přijít soukromý kapitál – stát by měli nahradit soukromí investoři. Ale to se zatím neděje. A je otázka, jestli se to dít bude. Přitom státy nemohou ekonomiku podporovat navždy. A to bezpochyby vyvolává velkou nejistotu.

není jasné, co se stane, až podpora, které se ekonomice dostává od států, zmizí - teoreticky by měl na řadu přijít soukromý kapitál – stát by měli nahradit soukromí investoři, ale to se zatím neděje

IW: Kdy by státy a centrální banky měly začít opouštět scénu? Kdy čekáte, že nakonec dojde k utažení fiskální a monetární politiky?

RB: Pokud se zaměříme na státy ze skupiny G20, tak si myslím, že ty během příštích několika měsíců zveřejní plány svého postupného odchodu ze scény. Poté však pochopitelně bude ještě nějakou dobu trvat, než na tyto plány skutečně dojde. I tak však bude důležité slyšet, co si politici myslí a co plánují. Pokud totiž nebude jasné, jak na věci pohlížejí, můžeme se dočkat negativních dopadů na finanční trhy a na úrokové sazby. Přitom, pokud chceme, aby ozdravení globální ekonomiky pokračovalo, musíme se právě růstu úrokových sazeb vyvarovat. Proto je vize politiků tak důležitá.

pokud chceme, aby ozdravení globální ekonomiky pokračovalo, musíme se vyvarovat růstu úrokových sazeb

IW: Nejen kvůli nynější monetární politice někteří experti varují před tím, že by svět mohl zažít totéž co Japonsko v devadesátých letech – tedy ztracenou dekádu. Jak pravděpodobné to je?

RB: Stále je to jeden z pravděpodobných scénářů, to je bez debaty. A to přesto, že tu jsou určité rozdíly. Jednou z chyb, kterých se Japonci v devadesátých letech dopustili, bylo to, že se rozhodli neřešit bankovní krizi. Byli totiž přesvědčeni o tom, že stačí čekat, že se růst globální ekonomiky o jejich bankovní krizi jaksi postará sám. To byla chyba. Druhým problémem, pro Japonsko v devadesátých letech typickým, byla deflace, nebo obecněji kapitálová recese. A právě toho se většina vlád po celém světě dnes bojí. Proto budou podle mého názoru státy pokračovat ve velmi expanzivní hospodářské politice.

ekonomové se bojí něčeho, co je možné nazvat zpětným nárazem, což znamená, že bude ještě nějakou dobu nutná podpora ekonomiky ze strany států

IW: To znamená, že se globální ekonomika bez umělé výživy v dohledné době neobejde?

RB: Jsme svědky růstu jak v mnoha zemích, tak i globální ekonomiky jako celku. Přesto však panují obavy, že se věci velmi jednoduše mohou zvrtnout. Ekonomové se bojí něčeho, co je možné nazvat zpětným nárazem. Což znamená, že bude ještě nějakou dobu nutná podpora ekonomiky ze strany států. Bez ní bychom se totiž podle mého názoru skutečně mohli dočkat opakování problémů, které zažilo Japonsko v devadesátých letech.

  • 1
  • 2
reklama
reklama