Murat Ulgen (HSBC): Africké země čeká další dekáda silného růstu

| Roman Chlupatý

Politické bouře na severu Afriky nic nemění na přitažlivosti kontinentu. Region na jih od Sahary se navíc jen stěží nakazí revolučním duchem od Egypta a dalších. Naopak, poslední události v mnoha zemích naznačují politickou stabilizaci, která by mohla přispět k pokračování robustního růstu z uplynulého desetiletí. Jihoafrická republika společně s Keňou nebo Ugandou by měly být v hledáčku každého investora, říká Murat Ulgen, hlavní ekonom zodpovědný v bance HSBC za regiony střední a východní Evropy a subsaharské Afriky. Za černého koně považuje Tanzanii.

Murat Ulgen

Mnoho investorů donedávna označovalo Afriku za poslední velkou příležitost – jako tu příští "velkou věc". Jak to dění v Egyptě a okolí mění? Nebo se tento pohled naopak potvrzuje?

Murat Ulgen (MU): V regionu zkrátka dochází ke změnám. Nemělo by to nijak změnit dlouhodobý pohled na africký kontinent ani na oblast, na kterou se zaměřuji, tedy na subsaharskou Afriku. Je pro to hned několik důvodů. Tento region, což platí o celé Africe, má velmi příznivou demografii. V subsaharské Africe jsou země jako Keňa, Uganda, Rwanda nebo Benin, kde počet obyvatel rychle narůstá – až tříprocentním tempem. V Ugandě by mělo v roce 2050 žít zhruba 100 milionů lidí. Tento výhled je jedním z důležitých pilířů pro optimistické výhledy. Ekonomové totiž spojují potenciál růstu v první řadě s dostupností pracovní síly – a to úzce souvisí s počtem obyvatel. Druhým kritériem je produktivita práce.

Vnímáte tedy více důvodů k optimismu. Který je podle vás ten další v řadě?

MU: Jde o zaostalé země, pokud uvažujeme rozšíření spotřebního zboží a služeb. Tedy s výjimkou zemí jako Jihoafrická republika. Ale většina těchto zemí je opravdu zaostalá v oblasti vybavení domácností, automobilů v osobním vlastnictví, finančních produktů a služeb jako pojištění. A právě kombinace rychlého růstu populace a malého rozšíření zboží a služeb je zásadním faktorem. Proto si nemyslím, že by se teď ten výhled jakkoli měnil.

Jednou věcí je potenciál, druhou události, které ho mohou zhatit. Hrozí, že se bouře ze severu Sahary přehoupnou na jih od ní a že potenciál, o kterém mluvíte, v krátkodobém horizontu zadusí? Mnohé země, například třeba Keňa a Uganda, jsou politicky nestabilní.

MU: S tím bych úplně nesouhlasil. Nedávno (v březnu) byly v Ugandě volby – a byly velice transparentní. V dubnu pak proběhly volby v Nigérii, a od doby, co se země stala skutečně demokratickou, šlo o ty nejlepší. I proto si myslím, že se věci zlepšují. Důležité je, aby se dařilo budovat demokratické instituce, aby se zvyšovala transparentnost při předávání moci, a aby se dařilo organizovat bezproblémové volby. Příklady toho, že to jde, se objevují. Proto se toho, na co se ptáte, nebojím. Čím více se v regionu subsaharské Afriky budou objevovat příklady bezproblémových voleb a toho, že se daří budovat demokratické instituce, tím více region budeme chápat a vnímat z tohoto úhlu.

Manažer fondu měsíce: Afrika má investiční příběh v genech

V jednom komentáři Financial Times se nedávno objevila myšlenka, že je Afrika, myšleno průměrná africká země, dvacet let za Čínou. Jinými slovy, Afrika by za dvacet let mohla být tam, kde je teď Čína. Jak pravděpodobné vám to přijde?

MU: To je velice těžké vyčíslit. Můj kolega zabývající se globálním výzkumem vypracoval studii, v níž se zaměřil na svět v roce 2050. Šlo o to zjistit, které země se na pomyslném globálním žebříčku posunou výrazněji kupředu. A z výsledků této studie vyplývá, že by mělo mimo jiné jít o Jihoafrickou republiku. To není až tak velké překvapení – JAR je členem skupiny G20 a nově i skupiny BRIC. Nicméně, kolik let bude trvat, než se jedna země s druhou bude moci srovnávat, je těžké říci.

Čína ekonomicky kolonizuje Afriku

  • 1
  • 2
reklama
reklama