Otevřená zpověď bankéře ze City: Jak nám v Londýně (ne)chutná život

| Roman Chlupatý

Z pozice topmanažera se podílel na řízení divize významné globální banky. Pak se ze dne na den dozvěděl, že má padáka. Rok a půl byl bez práce, příležitostí v jeho branži teď moc není. Pod podmínkou zachování anonymity mi vyprávěl příběh londýnské City v roce 2012 – finančního centra s tisícovkami propuštěných bankéřů. Ti, co ještě práci mají, berou v průměru o 15 % méně než před krizí.

City

Bez práce jsi byl více než rok. Nedávno jsi se opět do City a do světa financí vrátil, zatím za prací na kontrakt. Jaká je teď nálada ve financích?

Skoro bych řekl, že lepší než loni touto dobou, ale to je asi zkreslené mým osobním příběhem. Lidé si ale na ten nový normál zvykli, neočekávají již obrovské bonusy. Spíše čekají, že sekera může padnout ne těsně vedle jejich krku, ale přímo na něj. Zvykli si na to, co se děje na trhu práce, i na novou ekonomickou realitu. Zprávy o tom, že se v Bruselu opět na něčem nedohodli nebo že se blíží doba splatnosti něčeho v Řecku nebo Španělsku, už je tolik nestresuje, berou to jako součást života. A právě proto je výhled do budoucna lepší. Ne proto, že by se to mělo zlepšovat, bude to špatné, ale zvykli jsme si.

Bude tedy nový normál cestou od problému k problému?

Klíčové je, o jak dlouhém horizontu mluvíme. Hodně se mluví o ztracené dekádě, která nás čeká, respektive ve které už jsme. Deset let je dlouhá doba. Na druhou stranu, pokud chceš vypozorovat, odkdy ten problém vznikal, jsi v letech 1995 až 1996, tedy u asijské krize, ruské krize a tak dále. Už tehdy bylo každé zaškobrtnutí na finančních trzích řešeno tak, že Fed uvolnil monetární politiku. To se akumulovalo, a navíc akcelerovalo po roce 2000, kdy bylo uvolnění monetární politiky odpovědí úplně na všechno. Je to tedy už zhruba 15 let. Netvrdím přitom, že pokud se něco kazí 15 let, je potřeba 15 let na to, aby se to spravilo, ale je fakt, že se na problémy zadělávalo hodně dlouho. Někdo dokonce tvrdí, že počátky problémů vystopovali už v 80. letech.

Vidíš to podobně?

Staly se věci, které jsou svým způsobem neopakovatelné, třeba konec studené války nebo otevírání Číny, Indie a dalších rozvíjejících se trhů, které se možná začínají pomalu saturovat. Kde brát další takový růstový impulz? Kdo ví, já se proto raději připravuji na hodně dlouhou mizérii.

Co to pro tebe a pro bankéře obecně znamená? Jak moc vám to změní život?

Sobecky bych doufal, že ne příliš, ale je potřeba vystřízlivět. Pokud někomu každý rok rostl plat a ten člověk si myslel, že to bude pokračovat dalších pět nebo deset let, musí si uvědomit, že se prostě stalo něco zásadního, že se věci změnily. Nadále tu budou lidé, kterým se bude hodně dařit, ale bude jich méně. Ten zbytek, ta masa, se nebude mít tak dobře, jako se měla před rokem 2008. Pomyslný koláč se zmenšil, všechno jde o řád dolů. Navíc trh už není tak velký, lidí, kteří na něm budou participovat, ubude. Nebude tak jednoduché se sem dostat a nebude jednoduché se tu udržet.

Znamená to, že předkrizová situace byla abnormální, pro bankéře až příliš pohodlná?

Za posledních pět, deset let se mnohé pokroutilo, zdeformovalo. Věřím, že špičkoví tradeři vydělávali abnormálně i v 80. a 90. letech. Po roce 2000, kdy se ten kolotoč zrychlil, se ale každý, kdo uměl zapnout kalkulačku, dostal do nějaké banky. A pokud neudělal nějakou hloupost, měl se dobře. Což se změnilo.

Jak hypotéční krize dopadla na krále hypoték: Film "Královna Versailles" vysvětlí nejen to, jak se krize zakousla do stavby největšího domu v USA Jak hypotéční krize dopadla na krále hypoték: Film "Královna Versailles" vysvětlí nejen to, jak se krize zakousla do stavby největšího domu v USA Film režírovaný Laurenem Greenfieldem je fantastickou sondou do života horního amerického "jednoho procenta". Dokument začal ...

  • 1
  • 2
reklama
reklama