Alternativy: Česká fotografie umí zhodnotit vaše peníze o 20 % ročně

| Petr Novotný

Fotka je podstatně srozumitelnější než jiné formy umění, a proto především mladší generace začíná fotografii aktivně sbírat a investovat do ní, říká galerista a expert na českou fotografii Jiří Jaskmanický, podle něhož je Česko fotografickou velmocí. Atraktivní investiční hodnotu fotografií mimochodem jako jeden z prvních pochopil nejbohatší Čech Petr Kellner.

František Drtikol, Trny (1927)

Dělí se fotografie podle doby vzniku podobně, jako je tomu například u obrazů?

Jiří Jaskmanický (JJ): Je to podobné. V zásadě máme fotku 19. století, modernu, meziválečnou avantgardu, válečnou a poválečnou tvorbu a 60. nebo 70. léta. Ale to je dělení podle doby vzniku fotografie, hodně lidí se o fotky zajímá tematicky. Proto máme fotografii uměleckou nebo dokumentární.

Jak a kde se s fotografií obchoduje?

JJ: S fotografií se u nás do revoluce neobchodovalo vůbec, od té doby se snažím, aby se to změnilo. S fotkou jako takovou se neobchodovalo dlouho ani ve světě. Až když v 70. letech udělala aukci Sotheby's, začala se fotka dostávat do povědomí. Fotka je podstatně srozumitelnější než jiné formy umění, a proto ji především mladší generace začala sbírat. Navíc se začali profilovat autoři, kteří nabývají na ceně, takže dnes není problém najít fotku, které stojí milion dolarů.

Aukce fotografií organizuje naše společnost, ale fotky můžete najít také v ateliérech, u sběratelů nebo na aukcích, které dělá například aukční síň Dorotheum. Zajímavým průvodcem českou fotografií může být také aktuální výstava, kterou pořádá během listopadu České centrum fotografie na Strahovském nádvoří.

A jak se na trhu daří právě českým fotografům?

JJ: Česká republika je doslova fotografická velmoc. Na rozdíl od přehlídek výtvarného umění, kde z Čechů najdete na světové úrovni dvě, tři jména, jako například Kupku nebo Muchu, u fotky je českých kvalitních autorů přehršel. Sudek a Drtikol – těmi to začíná, ti již dosahují světových cen. Dále jsou populární například Funke, z meziválečné avantgardy Gessler, a pak je spousta jmen, kterým jsem také pomáhal do světa. Mám na mysli Josefa Bartušku, Zdeňka Tmeje nebo Antonína Gribovského.

Kolik lidí se fotkám v Česku věnuje, ať už z lásky, nebo investičně?

JJ: Po revoluci se objevilo pár sběratelů, kteří se dají rozdělit do dvou skupin. Jedna skupina, jak říkáte, fotky sbírá z lásky a má je doma. Ta druhá skupina pochopila, že je to zajímavá investice, a tak začala s fotkou obchodovat, a to především tak, že ji začala vyvážet do zahraničí. Na konci 90. let minulého století lidé v Česku pochopili, že jde o zajímavou investici. Mezi prvními byl Petr Kellner z PFF.

Jak to se sbírkou PPF vypadá dnes?

JJ: Sice začali sbírat trošku nesystematicky, ale dnes se dá považovat za jednu z největších hodnotných nestátních sbírek fotek v Česku, má nyní velmi kvalitní parametry. Ale v Česku je řada dalších menších soukromých sběratelů, jejichž sbírky dnes dosahují mnohamilionových hodnot.

reklama
reklama