Petr Zajíc: Egypt připomněl investorský slabikář, do kterého patří geopolitické riziko

| Petr Novotný

Obecně je nejvyšší politické riziko v zemích, kde nejsou zaběhlé standardní demokratické procesy, kde vládne jedna strana (Čína), případně úzká skupina lidí (Rusko), kde je velká korupce, netransparentní procesy a podobně, přibližuje základní příčiny politických turbulencí na Blízkém Východě Petr Zajíc, portfoliomanažer společnosti Pioneer Investments. I proto podle něj patří země střední Evropy v rámci emerging markets k těm nejbezpečnějším.

Petr Zajíc

Tunisko, Egypt, na řadě jsou možná další země. Nepokoje způsobují nervozitu na trzích, na události reagují akcie i komodity. Jak má geopolitické riziko brát drobný investor, jak ho má vyhodnotit?

Petr Zajíc (PZ): Geopolitické riziko je jedním ze základních rizik, které musí investor brát v potaz. Toto riziko může být globální (například obavy z terorismu po 11. září 2001, válka v Zálivu v roce 2003 a podobně), ale častěji bývá omezeno na jednotlivé země (znárodňování ve Venezuele, faktické znárodnění penzijního systému v Maďarsku, současné události v Tunisku nebo Egyptě).

Navíc geopolitické riziko nemusí být jen akutní, tedy vyvolané nějakou konkrétní událostí, ale i "chronické", což může být případ Číny, kde s ohledem na centrálně řízenou ekonomiku, vládu jedné strany a ne zcela standardní politické poměry může kdykoli přijít událost, která zcela změní investiční podmínky (zavedení daní, restrikcí pro investory atd.). Pro drobného investora je možná ještě důležitější, neboť jeho výběr portfolia je spíše top-down, kde výběr regionu nebo konkrétní země hraje významnější roli.

A jak tato geopolitická rizika zohledňují profesionální portfoliomanažeři?

Bottom-up strategie

Firmy jsou hodnoceny pouze podle vlastní výkonnosti, byzyns modelu, managementu, výhledu růstu a podobně; investoři neřeší například stav celého sektoru, ekonomické prostředí atd.

PZ: Podle mě se velice liší přístup portfoliomanažerů na vyspělých a na rozvíjejících se trzích. Pro ty, kteří spravují fondy na rozvinutých trzích, patří geopolitické riziko spíše k těm, která ovlivňují celkovou makroekonomickou situaci (hospodářský růst, nezaměstnanost, inflaci) a náladu investorů. Portfolia takových fondů jsou totiž tvořena většinou na základě bottom-up strategie, tedy výběru jednotlivých titulů podle jejich hospodářské a finanční situace, poměrových ukazatelů, ocenění a podobně. A na vyspělých trzích jsou tyto věci obvykle odolnější vůči geopolitickým tenzím.

Alokace podle zemí nebo regionů u těchto fondů vzniká spíše jako průvodní jev než jako úmysl. Navíc je v současném globalizovaném světě velice těžké zařadit většinu společností striktně do jejich "domovského" regionu. Například Louis Vuitton je francouzská firma, ale ve Francii generuje necelých 15 procent tržeb. Samozřejmě jsou výjimky - například petrochemické firmy reagují na tlaky v arabském světě poměrně výrazně, ale je těžké odlišit, zda se jedná o reakci na vyhrocení nepokojů, nebo spíše na s nimi spojený růst cen ropy.

reklama
reklama