Torben Andersen: Eurozóna je v kritickém bodě

| Roman Chlupatý

Rating Řecka dosedl na dno. Pod ním je už jen bankrotové bahno, do kterého se země nakonec podle stále více expertů zavrtá. Nejen proto podle nich celou měnovou unii čekají perné dny. S tím souhlasí i optimisté. Ti tvrdí, že by nový balíček přece jen mohl probudit k životu a akci nejen Atény, ale i další hlavní města včetně toho evropského. Tvrdé práci a drastickým krokům se však starý kontinent nevyhne, říká člen švédské Rady pro fiskální politiku (Fiscal Policy Council) Torben Andersen, který v této souvislosti mimo jiné tvrdě kritizuje Pakt Evropa plus.

Torben Andersen

Stále více expertů předpovídá nejen kvůli Řecku hodně dusné léto. Souhlasíte s nimi?

Torben Andersen (TA): Jsme bezesporu v kritické fázi, čelíme vážným problémům způsobeným vysokým zadlužením států, zejména Řecka, ale i dalších zemí, kde se veřejné finance z určitého pohledu takřka vymkly kontrole, nebo kde jsou v hlubokém deficitu a kde dluh rychle narůstá. Otázkou je, zda to tyto země zvládnou, zda záchranné balíčky přinesou stabilitu, nebo zda tyto země zbankrotují.

Druhá varianta by vše změnila. Bankrot by totiž měl zásadní vliv na očekávání a na to, jak se hodnotí riziko. To by následně ovlivnilo zadlužené země i eurozónu jako takovou. Proto souhlasím s tím, že jsme v jakémsi kritickém bodě. Buď to bude fungovat, nebo se objeví nějaký druh bankrotu.

Přesto se stále bouřlivěji diskutuje o tom, zda rychlý a jasně definovaný bankrot – čistý řez – není lepší než hodně neprůhledná operace, o jejímž úspěchu se pochybuje. Co vy na to?

TA: Dovolte mi pokusit se odpovědět dvojím způsobem. Zaprvé, od počátku jsem zastával názor, že je správné dát dohromady záchranné balíčky a pokusit se s jejich pomocí situaci vyřešit, tedy země zastabilizovat. To je stále má výchozí pozice. Pokud se ovšem časem ukáže, že to prostě bez nějaké restrukturalizace dluhu, tedy opoždění splátek nebo odpuštění části dluhu, nepůjde, budu souhlasit s tím, že se to mělo udělat už na začátku. Ukázalo by to totiž, že se jen zbytečně a bezdůvodně prodlužovala bolest.

Je však potřeba si uvědomit, že je snadné dělat chytráka poté, co se něco stane. Pokud se podíváme zpět, tedy do doby, kdy se problémy objevily, tak si stále myslím, že bylo rozumné se pokusit, jako to udělala Evropská komise, zachránit systém, tedy pomoci zemím. Ale nyní jsme v situaci, kdy není jasné, zda to bude stačit. Ty problémy jsou skutečně velké.

Stále více lidí kritizuje záchranné balíčky proto, že podle nich jen zvyšují morální hazard, tedy pravděpodobnost, že se Řecko a další země i příště budou chovat nezodpovědně a spoléhat se na to, že je zbytek světa zachrání. Hrozí podle vás něco podobného?

TA: S tím je spojeno hned několik otázek. Jedna z nich se bezesporu týká samotných základů celé struktury, tedy Paktu růstu a stability. Jistě, je možné říci, že se na podobné problémy myslelo, a právě proto se Pakt stability objevil. Už před krizí však bylo jasné, že ho nikdo nebral vážně. Měli jsme různá pravidla, ale ta šla obejít, sankce se ignorovaly a podobně. Proto se už před krizí mluvilo o tom, že Pakt neplní, co plnit má, a že je ho potřeba změnit. Stejně tak se už před krizí začalo debatovat o tom, zda tu nebyla snaha z čistě politických důvodů do eurozóny co nejrychleji dostat co nejvíce zemí. To se teď vrací jako bumerang.

Záchrana Řecka jako zástěrka. Pro koho je výhodná?

  • 1
  • 2
reklama
reklama